Nemám ráda Jizerky (ty kolem Bedřichova, Jizerku naopak miluju), mám ráda Krušné hory. Je to od nás zhruba stejně daleko, tak jedeme na Zinnwlad. Do poslední chvíle se nechtělo věřit, že by nahoře byl sníh. Nebylo ho moc, ale dalo se. Nechtěla jsem trapně po magistrále na Vytišku, tak jsme dobrodružně zamířili na německou stranu. Pověst nelhala, na české straně byly stopy upravené daleko lépe, ale zas jsme v devizové cizině. Chvíli se motáme po biatlonových okruzích a když se rozhodneme stočit se zpátky do Čech, po chvíli mizí na cestách sníh. Tak běžky do ruky a přes zelenou hranici si připadáme jak v Králi Šumavy. Ještě chvíli po jehličí a zledovatělém sněhu, pak prudce do kopce a už vidíme provoz na magistrále. Jsou dvě hodiny na Vytišku a zpět už to nedáme, tak se stáčíme zase zpět a luxusní stopou míříme zpátky k Cínovci. Hotovo, dobrý pocit Pižďucha zálesáka a cestou zpět čuňárnička v Mekáči.
6.1.2024 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.1.2024. Počet zobrazení: 283
