Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

24.11.2010 

Po Nutrilonu Tonda konečně přibral, takže zcela nečekaně můžeme jít domů.  Z porodnice odcházíme s váhou 3,17 kg. Na to, že ještě včera jsem celý den prořvala, protože Toníček nejí, a tedy nepřibírá, to byl docela šok. Ale je fakt, že co by tam s náma ještě dělali… Míša mi nebere telefon, táta přednáší a máma je objednaná na vyšetření. Supr. Vím, že jsem ještě včera Míšu ujišťovala, že domů nás jen tak nepustí a že byl docela rád, protože na středu měl ještě naplánovanou schůzku. No, chceš-li pobavit bohy, řekni jim své plány… Míša mi nebere mobil, volám k němu do práce, tam taky není. Zmocňuje se mě panika. Něco se určitě stalo. Co když se vyboural? Brečím. Zvoní telefon – volá Míša z práce, mobil si zapomněl doma. Sice mě to nepřekvapuje, ale stejně mám chuť ho zabít. Ale dobře to dopadlo, šéf má pochopení, schůzka zrušena a Míša si nás může vyzvednout.

Tak jsme tedy doma… Všechny těhotné se připravují na porod s pocitem, že to je to nejtěžší, pak už to nějak půjde. Houby. Nejtěžší (alespoň pro mě) je propuštění z jištěné a pohodlné péče porodnice domu. Najednou se nemáte koho zeptat, u koho ujistit, zda to děláte dobře, najednou je miminko opravdu jenom vaše a co teď s ním… Také je v porodnici všechno přichystané a vymyšlené. Nikdy se nestane, že bych měla rozbalené dítě na přebalovacím pultu a zjistila, že nemám po ruce plínu nebo oblečení, protože to tam všechno je nachystané na dosah. Nutrilon sestra přinesla až do pokoje s tou správnou teplotou. Čisté oblečení vždy po ruce. Teplé jídlo pro mě až na pokoj. Žádné nádobí. Atd.

Doma krmíme Toníčka po prstu ze stříkačky, kterou nám začíná odmítat. Nutrilon je moc teplý, potom zase studený. Toník nechce polykat, nemám dost trpělivosti. Brečím. Míša krmí. Mě se mezitím nalévají prsa – bolí to, prsa tvrdnou a mám horečku. Panikařím, že budu mít zánět a že mi prsa explodují, jestli Tonda okamžitě nezačne sát. Brečím. Peru se s odsávačkou. Neúspěšně. Brečím. Toník se v noci budí na krmení. Připravuje a krmí Míša, já na to nemám. Brečím. Ani nevím, kdy a jak se druhý den podařilo Tondu chytit k prsu, ale najednou saje. Úžasnej pocit. Od té doby máme pixlu Nutrilonu ve špajzu, už jsme ji nepotřebovali.