Šířící se covid má i svá pozitiva. Třeba pozitivní kamarády. Tedy ty, kteří covidem prošli a díky aspoň krátkodobé získané imunitě jsou teď zcela bezpečným kontaktem. V panice, že dostaneme absolutního zaracha a s vidinou slunečného víkendu jsem ve své nekonečné moudrosti muži udělila volno. Nechaly jsme muže doma a s A. a dětmi jsme se sešly ve Zvíro. Děti šťastné, že se vidí s někým jiným než samy se sebou, my šťastné, že se vidíme s někým jiným než s muži. M. šťastný, že se chvíli nevidí s nikým. Odnesl to jen A. muž a její nejmladší, kteří si doma zbyli, protože nejmladší byl tou dobou ještě stále pozitivní. Poměr osm spokojených ku dvěma nespokojeným jsme vyhodnotili za příznivý.
Děti se celé dva dny ryly v bahně poklesnuvší přehrady, hodem do vody zachránily asi 782 vyplavených škeblí říčních, hrály na detektivy a společně nadávaly na zadané zahradní a domácí práce. Pochopily, že když je neuvidíme, nedostanou ani další úkoly. Až na Olinku jsme je večer nahnaly do společného pokoje, dokonce i pohádku na dobrou noc si přečetly sami. A pak si ještě hodinu vyprávěly vtipy. Samozřejmě došlo na hudbu, tentokrát ale s edukací, aby dostaly pojem i o kvalitní produkci - třeba o Wohnoutech.
No a my jsme šly cestou nejmenšího odporu, neboť víme, že hezký si to musíme udělat samy, protože nikdo jinej nám to hezký neudělá. Na vycházky jsme chodily samy, proteklo mnoho vína a zbytek si holt dopovíme příště. V neděli oběd, společný úklid a domů až za tmy. Návrat byl sice zas jak "pod dekl", ale ten nádech za to stál. Bylo to opět tak skvělé, že jsem neměla ani chuť fotit.
4.11.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.11.2020. Počet zobrazení: 912
