Na preventivní prohlídce u pediatričky byl Tonda nepřekvapivě shledán poněkud slabší konstituce a ne zrovna zdravého držení těla. To, že spojí lokty za zády a ruce si málem několikrát zamotá dokola, se ani mě nejevilo úplně v pořádku. Byli jsme tedy odesláni na rehabilitace. Nejdřív jsem ztratila žádanku, pak jsem nebyla schopná tam zavolat a nakonec nám termíny zrušili kvůli koronasráči, že paní doktorka je doma s dětmi. Nakonec jsme se na rehabilitace dostali v půlce dubna.
K holkám povolána babička, já jsem si vzala čisté triko, použila řasenku a voňavku, s Tondou jsme nasadili roušky a vyrazili. Autobusem! Do city! No dobře, bylo to jen Na Knížecí, ale MHD jsme oba jeli po více než měsíci. Na Knížecí byl Tonda zcela u vytržení, protože autobusy mají nový karanténní polep na téma roušky a hygiena, dopravce Martin Uher má nový autobus Setra a na Zlíchov teď jezdí 128 jako midibus!
Rehabilitační paní doktorka byla mladá a úžasná, mluvila velmi srozumitelně a přímo s pacientem a ne se mnou. Tondu si poštelovala, obhlídla, shledala, že to není až tako hrozné, ale nějaké to cvičení mu neublíží. Ukázala nám cviky, vysvětlila, kde co má zabírat a za půl hodiny nás vykopla ze dveří. V Libeřských lahůdkách jsme koupili pro všechny svačinu a třešinka na dortu bylo, že zpátky nám jel ten PŘÍMĚSTSKÝ AUTOBUS S MODROU STŘECHOU (!), který je teď na 123 občas nasazován.
Prostě báječný výlet za hranice karanténních dnů.
22.4.2020 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 23.4.2020. Počet zobrazení: 884
