Děti a já
Mít kamarády je skvělé. Veselé chvíle jsou s nimi ještě veselejší a ty krušné jsou ve společnosti podobně postižených krušné daleko méně. Tak tedy Velikonoce. 
Na Velikonocích v chatkách.
17.4.2014
Stále mě okouzluje, že Tonda mluví ve větách, vždyť je to přeci můj malej chlapeček. A on nám chlapeček začíná argumentovat.
Stále mě okouzluje, že Tonda mluví ve větách, vždyť je to přeci můj malej chlapeček. A on nám chlapeček začíná argumentovat.
13.4.2014
Bydlíme v Praze u lesa. Báječná kombinace. Jen na to nezapomínat.
Bydlíme v Praze u lesa. Báječná kombinace. Jen na to nezapomínat.
27.3.2014
…trávíme různě. V nenadálém skoro létu jsme již samozřejmě zahájili hřišťovou sezónu, obrážíme blízká i vzdálená, kupujme nové boty a řešíme rýmečky. Děti jenom kvetou, my kveteme přiměřené jejich vývoji. Spíš tedy s nimi z nich rosteme. Přeberte si to jak chcete.
…trávíme různě. V nenadálém skoro létu jsme již samozřejmě zahájili hřišťovou sezónu, obrážíme blízká i vzdálená, kupujme nové boty a řešíme rýmečky. Děti jenom kvetou, my kveteme přiměřené jejich vývoji. Spíš tedy
12.3.2014
O víkendu mě v mém pravidelném terorizování rodiny svatém úsilí podpořila K., toho času vdova slaměná, která nám zorganizovala výlet. Přišlo mi to jako bezva nápad - vyrazíme na výlet, bude hodnotný program a ještěi si popovídám s kamarády. Vyrazili jsme do Roztok a odtud pěšky Tichým údolím do Únětic. Podél potoka, spousta dětí, kamarádů, kočárky, motorky, odrážedla...
O víkendu mě v mém
2.3.2014
Ráno jsme se probudili do slunného dne, takže jsem se ve své osvícené despocii rozhodla rodinu opět zotročit - jdeme na výlet. Vymyslela jsem výlet vlakem někam k Berounce a podél řeky, kam dojdem. V tramvaji jsme naznali, že ten vlak, co jede za tři minuty dobíhat nebudem, abychom se po chvíli rozhodli doběhnout vlak do Nučic, který jel sice později, ale mezitím do jeho odjezdu zbývaly opět tři minuty. Každý jsme popadl jedno dítě a jeden odrážecí vehikl a prchali. Zpocení až na zadku, ale sedíme ve vlaku a frčíme Prokopákem do Holyně.
Ráno jsme se probudili do slunného dne, takže jsem se ve své osvícené despocii rozhodla rodinu opět zotročit - jdeme na výlet. Vymyslela jsem výlet vlakem někam k Berounce a podél řeky, kam dojdem. V tramvaji jsme naznali, že ten vlak, co jede za tři minuty dobíhat nebudem, abychom se po chvíli rozhodli doběhnout vlak do Nučic, který jel sice později, ale mezitím do jeho odjezdu zbývaly opět tři minuty. Každý jsme popadl jedno dítě a jeden odrážecí vehikl a prchali. Zpocení až na zadku, ale sedíme ve vlaku a frčíme Prokopákem do Holyně.
1.3.2014
Vlaky, tramvaje, autobusy, hodiny - Tondův celý svět.
Vlaky, tramvaje, autobusy, hodiny - Tondův celý svět. 
Dnešní Haštalská byla velmi multikulturní.
25.2.2014
Kouo kouo mýýýnkýýýý, bác, enenene hobík iku tááááák íme.
Kouo kouo mýýýnkýýýý, bác, enenene hobík iku tááááák íme.
12.2.2014
Po úterním oznámení, že Spanilka bude bez běžek, jsem vydržela být 2 dny otrávená, než jsem si ve čtvrtek konečně vzpomněla, že přeci nejde jen o ten sportovní zážitek a vlastně se strašně těším. Na večírky do hořkých konců, na písničky, které jindy nehrajeme, na putování s batohem, na mezigenerační souznění, na ostrý humor a očistnou únavu. A přesně tak to bylo. Intenzivní a úžasné. Od čtvrtka do neděle jsem naspala celkem asi 15 hodin, ale vrátila se zase znovuzrozená.
Po úterním oznámení, že Spanilka bude bez běžek, jsem vydržela být 2 dny otrávená, než jsem si ve čtvrtek konečně vzpomněla, že přeci nejde jen o ten sportovní zážitek a vlastně se strašně těším. Na večírky do hořkých konců, na písničky, které jindy nehrajeme, na putování s batohem, na mezigenerační souznění, na ostrý humor a očistnou únavu. A přesně tak to bylo. Intenzivní a úžasné. Od čtvrtka do neděle jsem naspala celkem asi 15 hodin, ale vrátila se zase znovuzrozená.
3.2.2014
Ráno poslouchám, jak tatínek s Haničkou chystají snídani. "Vem talířky a dej je na stůl. Jeden Haničce a jeden Tondovi." H. se otočí na podpatku odchází splnit úkol. Vstávám a ve dveřích potkávám Tondu v pyžamu a podává mi talířky. Úkol splněn - poslední instrukce zněla "Tondovi".
Tonda žvýká rohlík, zbývá mu v ruce patka. "Tondo, dáš si ještě rohlík?" "Neee, ještě mám, přece". Dvakrát kousl a dojedl. "Tondo, mám ti namazat ještě rohlík? S marmeládou nebo se šunkou?" "Nee, mě už to asi stačilo." praví synek s velmi vážným výrazem. "Ještě se napijuuu" informuje mě se skleničkou v ruce, pak slejzá ze židle a odnáší si talíř do kuchyně. Je to velkej kluk.
Ráno poslouchám, jak tatínek s Haničkou chystají snídani. "Vem talířky a dej je na stůl. Jeden Haničce a jeden Tondovi." H. se otočí na podpatku odchází splnit úkol. Vstávám a ve dveřích potkávám Tondu v pyžamu a podává mi talířky. Úkol splněn - poslední instrukce zněla "Tondovi".
Tonda žvýká rohlík, zbývá mu v ruce patka. "Tondo, dáš si ještě rohlík?" "Neee, ještě mám, přece". Dvakrát kousl a dojedl. "Tondo, mám ti namazat ještě rohlík? S marmeládou nebo se šunkou?" "Nee, mě už to asi stačilo." praví synek s velmi vážným výrazem. "Ještě se napijuuu" informuje mě se skleničkou v ruce, pak slejzá ze židle a odnáší si talíř do kuchyně. Je to velkej kluk.
2.2.2014
Jsem matka teroristka, a tak každý víkend velím minimálně procházku, občas se rodina stane i obětí většího výletu.
Vyrazili jsme vláčkem do Hostivice, tady jsme se cca 20 min zdrželi sledováním projíždějících vlaků (projížděly celkem 2) a hlavně pozorováním výhybky. Když se nám asi na popáté podařilo opustit nádraží, prošli jsme Hostivicí, kde jsme absolvovali několik zastávek: schody několikrát nahoru a dolu, pozorování "kostelíčku s hodinama", pobíhání po vyklizené terase místní cukrárny, sledování potoka z mostku, několikrát "kolokolomlýnský" na chodníku; a vydali se překvapivě malebnou krajinou cca 2 km do Sobína. Za většího či menšího kňourání jsme dobyli místní hospodu, konečně si dali vysněný řízek, Tonda pozoroval "hodiny" (terč k šipkám) a venku poblbli na skluzavce. Potom už zbýval jen cca 1 km do Zličína na autobus. Poslední úsek cesty zachránily "koleje" - tedy pás dlažby na cyklostezce, průchod pod dálnicí a několikero "závor" - tedy sloupky zabraňující vjzedu aut. Kolem rybníčiku a už nám jel autobus. Dlouhej s tlačítkama!!!
Jsem matka teroristka, a tak každý víkend velím minimálně procházku, občas se rodina stane i obětí většího výletu.
Vyrazili jsme vláčkem do Hostivice, tady jsme se cca 20 min zdrželi sledováním projíždějících vlaků (projížděly celkem 2) a hlavně pozorováním výhybky. Když se nám asi na popáté podařilo opustit nádraží, prošli jsme Hostivicí, kde jsme absolvovali několik zastávek: schody několikrát nahoru a dolu, pozorování "kostelíčku s hodinama", pobíhání po vyklizené terase místní cukrárny, sledování potoka z mostku, několikrát "kolokolomlýnský" na chodníku; a vydali se překvapivě malebnou krajinou cca 2 km do Sobína. Za většího či menšího kňourání jsme dobyli místní hospodu, konečně si dali vysněný řízek, Tonda pozoroval "hodiny" (terč k šipkám) a venku poblbli na skluzavce. Potom už zbýval jen cca 1 km do Zličína na autobus. Poslední úsek cesty zachránily "koleje" - tedy pás dlažby na cyklostezce, průchod pod dálnicí a několikero "závor" - tedy sloupky zabraňující vjzedu aut. Kolem rybníčiku a už nám jel autobus. Dlouhej s tlačítkama!!!
2.2.2013
Koncem ledna tradičně jezdíme na hory. Letos to byl Harrachov.
V naší domácnosti zastávám hned několik rolí - manželka, matka, kuchařka, rodinná hysterka, ale taky manažerka a sekretářka v jedné osobě. No a v této roli jsem teď poněkud selhala. Naštěstí týden před odjezdem na hory tu byla na návštěvě J. s dětmi a při pohledu do kalendáře mi položila otázku, proč mám hory napsané na jiný termín než ona. Chybu se tedy podařilo včas napravit a mohli jsme ve správný čtvrtek vyrazit. Tedy já s dětmi, muž jaksi
Koncem ledna tradičně jezdíme na hory. Letos to byl Harrachov.
V naší domácnosti zastávám hned několik rolí - manželka, matka, kuchařka, rodinná hysterka, ale taky manažerka a sekretářka v jedné osobě. No a v této roli jsem teď poněkud selhala. Naštěstí týden před odjezdem na hory tu byla na návštěvě J. s dětmi a při pohledu do kalendáře mi položila otázku, proč mám hory napsané na jiný termín než ona. Chybu se tedy podařilo včas napravit a mohli jsme ve správný čtvrtek vyrazit. Tedy já s dětmi, muž jaksi
22.1.2014
Hanička je děvče zvídavé, a protože už vyrůstá s velkým bráchou, její prostředí je daleko podnětnější než bývalo to Tondovo. A tak nám děvče také více vypráví. Sestavila jsem vám malý slovníček, abyste měli možnost si s ní popovídat:
Slovo nejdůležitější je "ňam ňam" - význam je jasný, pokaždé před jídlem usedá do své židle a huláká "ňam ňam". K tomu patří slovo "napít". Příp. "šťávu". Toto slovo lze snadno zaměnit se slovem "dolů", které znamená požadavek změny stanoviště. Je-li Hanička nahoře (na klíně, na židli, sedí na lince apod.) znamená to dolů, je-li dole, znamená to nahoru.
Od Tondy se moc pěkně naučila jeho "Pyč!!!" (i s doprovodným gestem rukou), "pojď!" a "NÉÉ-E"!. To jí jde obzvlášť hezky.
"Bubu" - oblíct. Děvče je parádivé, takže jakmile se v jejím šatníku objeví nějaká novinka, okamžitě je třeba ji "bubu". A "bup" je zapnout zip...
Hanička je děvče zvídavé, a protože už vyrůstá s velkým bráchou, její prostředí je daleko podnětnější než bývalo to Tondovo. A tak nám děvče také více vypráví. Sestavila jsem vám malý slovníček, abyste měli možnost si s ní popovídat:
Slovo nejdůležitější je "ňam ňam" - význam je jasný, pokaždé před jídlem usedá do své židle a huláká "ňam ňam". K tomu patří slovo "napít". Příp. "šťávu". Toto slovo lze snadno zaměnit se slovem "dolů", které znamená požadavek změny stanoviště. Je-li Hanička nahoře (na klíně, na židli, sedí na lince apod.) znamená to dolů, je-li dole, znamená to nahoru.
Od Tondy se moc pěkně naučila jeho "Pyč!!!" (i s doprovodným gestem rukou), "pojď!" a "NÉÉ-E"!. To jí jde obzvlášť hezky.
"Bubu" - oblíct. Děvče je parádivé, takže jakmile se v jejím šatníku objeví nějaká novinka, okamžitě je třeba ji "bubu". A "bup" je zapnout zip...
6.1.2013
Svátky jsou šťastně za námi. Předvánoční akce "Ostrava v Praze" proběhla ku spokojenosti všech - babičku s dědou jsme si vyzvedli u vlaku, na nádraží jsme vyrazili s předstihem, takže jsme si mohli dovolit cestu metrem na Smíchov a odtud panťákem na Hlavní. Výlet jsme měli se vším všudy - tedy i se svačinou a čůráním ve vlaku. Zpoždění ostravského vlaku jsme vyřešili běháním po pojízdném pásu a ježděním výtahem nahoru a dolů. Černého vlaku jsme se nakonec dočkali a mohli jsme vyrazit domů. Návštěva z venkova přivezla vše potřebné - bednu cukroví, sádlo a sušené houby, vypravila se s námi na oblíbený výlet lanovkou na Petřín, svezli jsme se Pražským Semmeringem a nakonec babička s dědou i zázračně stihli vlak zpět...
Svátky jsou šťastně za námi. Předvánoční akce "Ostrava v Praze" proběhla ku spokojenosti všech - babičku s dědou jsme si vyzvedli u vlaku, na nádraží jsme vyrazili s předstihem, takže jsme si mohli dovolit cestu metrem na Smíchov a odtud panťákem na Hlavní. Výlet jsme měli se vším všudy - tedy i se svačinou a čůráním ve vlaku. Zpoždění ostravského vlaku jsme vyřešili běháním po pojízdném pásu a ježděním výtahem nahoru a dolů. Černého vlaku jsme se nakonec dočkali a mohli jsme vyrazit domů. Návštěva z venkova přivezla vše potřebné - bednu cukroví, sádlo a sušené houby, vypravila se s námi na oblíbený výlet lanovkou na Petřín, svezli jsme se Pražským Semmeringem a nakonec babička s dědou i zázračně stihli vlak zpět...
5.1.2014
Hanička dostala nového maňáska Medvěda. Je ze stejné rodiny jako Tondova věrná přítelkyně Myška. Hana chodí po bytě s novým kamarádem. Nového Medvěda zmerčí Tonda. Odkládá Myšku a zkouší na Haničku, aby mu Mědvěda půjčila. Hanička odvětí rezolutním NE! a velmi důrazně mu podává jeho Myšku. Tonda zkouší, že Medvěda jenom pomazlí. Opět neprošlo. Hana se pokouší navlíct Medvěda na ruku. Tonda jí ho bere se slovy, že jí pomůže. Hanička ječí. Tonda obrací, Medvěda vrací, Hanička si maňáska tiskne na rameno. Tonda blahosklonně praví, aby Medvěda pomazlila a vše komentuje slovy "tááák, pomazli medvěda, ty jsi hodnáááá". A tváří se u toho jako velký bratr, který právě splnil sestřin rozmar.
Hanička dostala nového maňáska Medvěda. Je ze stejné rodiny jako Tondova věrná přítelkyně Myška. Hana chodí po bytě s novým kamarádem. Nového Medvěda zmerčí Tonda. Odkládá Myšku a zkouší na Haničku, aby mu Mědvěda půjčila. Hanička odvětí rezolutním NE! a velmi důrazně mu podává jeho Myšku. Tonda zkouší, že Medvěda jenom pomazlí. Opět neprošlo. Hana se pokouší navlíct Medvěda na ruku. Tonda jí ho bere se slovy, že jí pomůže. Hanička ječí. Tonda obrací, Medvěda vrací, Hanička si maňáska tiskne na rameno. Tonda blahosklonně praví, aby Medvěda pomazlila a vše komentuje slovy "tááák, pomazli medvěda, ty jsi hodnáááá". A tváří se u toho jako velký bratr, který právě splnil sestřin rozmar.
14.12.2013
…tak tohle všechno se mi vybaví, když se řeknou Vánoce. Přemýšlela jsem, co bych tak o našich Vánocích mohla napsat já. Nic mi nepřišlo dost vtipné, dost dojemné, prostě dost vánoční. Až Missorčin příběh vanilkových rohlíčků od babičky mi připomněl, že vlastně máme jednu tradici, nad kterou se spousta lidí pozastavuje. Tak babi, pro tebe…
…tak tohle všechno se mi vybaví, když se řeknou Vánoce. Přemýšlela jsem, co bych tak o našich Vánocích mohla napsat já. Nic mi nepřišlo dost vtipné, dost dojemné, prostě dost vánoční. Až Missorčin příběh vanilkových rohlíčků od babičky mi připomněl, že vlastně máme jednu tradici, nad kterou se spousta lidí pozastavuje. Tak babi, pro tebe…
29.11.2013
Tondovi byly tři roky. Sláva byla veliká, jubilantovi gratulovala celá rodina, Tonda týden před akcí nedrnčel o ničem jiném, než že bude dort se svíčkama a já jsem si složila další maturitu z mateřství - upekla jsem dovopravdickej dort. Jako že jsem třela žloutky s cukrem a šlehala tuhý sníh, dokonce i na krém došlo!
Jinak celkem všechno při starém. Tonda je pořád velkej brácha - neustále Haničce i nám něco vysvětluje, brebentí a brebentí a je Haniččin velký ochránce - nikdo cizí na ni nesmí skoro ani promluvit. Zkrátila bych to do věty "Nebijte mi sestru, zbiju si ji sám". Stále velký fanda do dopravy - už zdálky rozlišuje, jestli jede autobus "s tlačítkama nebo bez", recituje stanice i jiné hlášky z dopravních prostředků. MUDr. jeho vývoj shledala uspokojivým.
« Starší články Novější články » Tondovi byly tři roky. Sláva byla veliká, jubilantovi gratulovala celá rodina, Tonda týden před akcí nedrnčel o ničem jiném, než že bude dort se svíčkama a já jsem si složila další maturitu z mateřství - upekla jsem dovopravdickej dort. Jako že jsem třela žloutky s cukrem a šlehala tuhý sníh, dokonce i na krém došlo!
Jinak celkem všechno při starém. Tonda je pořád velkej brácha - neustále Haničce i nám něco vysvětluje, brebentí a brebentí a je Haniččin velký ochránce - nikdo cizí na ni nesmí skoro ani promluvit. Zkrátila bych to do věty "Nebijte mi sestru, zbiju si ji sám". Stále velký fanda do dopravy - už zdálky rozlišuje, jestli jede autobus "s tlačítkama nebo bez", recituje stanice i jiné hlášky z dopravních prostředků. MUDr. jeho vývoj shledala uspokojivým.