Děti a já
27. 4. 2012
Zatímco nejmenovaná Z. v Tondově věku své rodiče a jejich přátele dusila otázkou "Co to je?" a opakovala kdejakou blbinu, co jste vypustili z úst, tak Tonda má tři slova. Z toho pouze jedno s ukotveným významem, druhé univerzální a třetí nevíme, co znamená.
Koko - je oko. Ukáže na vaše oko a okomentuje akt "koko". Občas toto udělá před zrcadlem, když tomu druhému Tondovi vysvětluje, kde má oko.
Koto - cokoli zajímavého, nejčastěji auto nebo pes. Ale klidně i kočka, lampa, paní s deštníkem. A teď teda hlavně nová motorka!
Godlo - ??? Fakt nevíme. Většinou, když má nějakou práci, tak u toho říká "godlo, godlo, godlo..."
Jinak mu k dorozumění s námi stačí jeho strašlivý ukazováček a zvuky o různé frekvenci a na personál to zatím stačí - fungujeme. Jenom se občas děsím, co si při tom svém mlčenlivém pozorování světa ukládá na svůj harddisk. Ale uklidňujeme se, že třeba nic neříká, protože "dosud nebyl žádný důvod ke stížnostem".
Zatímco nejmenovaná Z. v Tondově věku své rodiče a jejich přátele dusila otázkou "Co to je?" a opakovala kdejakou blbinu, co jste vypustili z úst, tak Tonda má tři slova. Z toho pouze jedno s ukotveným významem, druhé univerzální a třetí nevíme, co znamená.
Koko - je oko. Ukáže na vaše oko a okomentuje akt "koko". Občas toto udělá před zrcadlem, když tomu druhému Tondovi vysvětluje, kde má oko.
Koto - cokoli zajímavého, nejčastěji auto nebo pes. Ale klidně i kočka, lampa, paní s deštníkem. A teď teda hlavně nová motorka!
Godlo - ??? Fakt nevíme. Většinou, když má nějakou práci, tak u toho říká "godlo, godlo, godlo..."
Jinak mu k dorozumění s námi stačí jeho strašlivý ukazováček a zvuky o různé frekvenci a na personál to zatím stačí - fungujeme. Jenom se občas děsím, co si při tom svém mlčenlivém pozorování světa ukládá na svůj harddisk. Ale uklidňujeme se, že třeba nic neříká, protože "dosud nebyl žádný důvod ke stížnostem".
24. 4. 2012
Toto je první Tondův doopravdický výlet. Jakože jsme došli odněkud někam! Trasa závratných 250 m, čas cca 30 min, skutečně nachozené metry ani nepočítám. A jako bonus vyšel schody v baráku po svých. Jsem nadšena!
Toto je první Tondův doopravdický výlet. Jakože jsme došli odněkud někam! Trasa závratných 250 m, čas cca 30 min, skutečně nachozené metry ani nepočítám. A jako bonus vyšel schody v baráku po svých. Jsem nadšena!
11. 4. 2012
Chodíí!!!
Tak je to tady. Po několika měsících plných očekvání, mnoha náznaků a nesmělých pokusů Tonda vyrazil. Nejprve několikrát na předlouhou cestu mezi stolem a (nenápadně se vzdalujícím) křeslem, potom začal nahánět chodítko z Ikei a během tří dnů vrávoravou chůzí přešel celý pokoj. V přítomnosti tatínka si ještě občas vyžádal "řídítka", ale pokud není tatínek měkkoň po ruce, chodí sám. Ví, že na mě to ani nemá cenu zkoušet. Zatím zůstává u námořnické chůze, ale už dojde kam třeba a chůze po dvou se mu už jeví výhodnější než po čtyřech. A rozhodně zábavnější. Už chodí déle než týden, ale jsme stále fascinováni. A když se znenadání objeví celý vyřehněný mezi dveřmi, vypadá najednou jako strašně velký chlap. Zdá se tedy, že alespoň některé punčocháče nám zůstanou zachovány a neprodře špičky svých prvních bot...
Chodíí!!!
Tak je to tady. Po několika měsících plných očekvání, mnoha náznaků a nesmělých pokusů Tonda vyrazil. Nejprve několikrát na předlouhou cestu mezi stolem a (nenápadně se vzdalujícím) křeslem, potom začal nahánět chodítko z Ikei a během tří dnů vrávoravou chůzí přešel celý pokoj. V přítomnosti tatínka si ještě občas vyžádal "řídítka", ale pokud není tatínek měkkoň po ruce, chodí sám. Ví, že na mě to ani nemá cenu zkoušet. Zatím zůstává u námořnické chůze, ale už dojde kam třeba a chůze po dvou se mu už jeví výhodnější než po čtyřech. A rozhodně zábavnější. Už chodí déle než týden, ale jsme stále fascinováni. A když se znenadání objeví celý vyřehněný mezi dveřmi, vypadá najednou jako strašně velký chlap. Zdá se tedy, že alespoň některé punčocháče nám zůstanou zachovány a neprodře špičky svých prvních bot...
25. 3. 2012
Paradoxní zjištění: vadí mi, že se s nikým nestýkám a s nikým se nebavím, ale já se vlastně s nikým stýkat a bavit nechci. Je to bezva, taková nihilistická existence, ale jsem taková pořád nasraná...
Původně jsme měli jet do Ostravy, ale Toníčkova čtvrteční horečka nám překazila plány. Teplota sice v pátek odešla stejně rychle a potichu, jako ve čtvrtek přišla, ale už jsme plány jednou zrušili, tak jsme zůstali doma. A vůbec to nebylo špatný. V sobotu jsme se vypravili na Kampu, kde byl ten den střed světa. Nic velkolepého jsme si od toho neslibovali, ale něco se děje, jdem se podívat. Nakonec jsme potkali několik kamarádů a v družném hovoru strávili velmi příjemné odpoledne. V neděli jsem znovu vyrazila do víru velkoměsta na odpolední kávu s kamarádkou. Sice se s nikým bavit nechci, ale nějak jsme si to stejně za to odpoledne nestihly říct, takže to budeme muset zopakovat.
Kluci si mezitím zašli na pivo k tenisu a dál trénovali chůzi - za ruce Tonda nejde, ty jsou moc vratké, ale když je v těch rukou dlouhá lžíce na boty, tak to už by šlo. S nadšením kráčí prostorem zatímco záda vodičova tuhnou a protestují. Nadějí na odpočinek je jedině osedlání auta - odrážedla. Něco se ale děje, takže na chvíli zase polevila má hysterie okolo chození. Nový pohyb Tondu nakonec zřejmě zmohl natolik, že večer bez řečí v osm zalehl a ani si nevšiml, že je osm o hodinu dřív než včera...
Nevím, jak je to možné, ale nějak se po víkendu cítím najednou odpočatá a méně nasraná. Že bych přehodnotila svůj přístup k životu? No, zatím se nebudu ukvapovat - v té sebelítosti se zase umím tak hezky porochnit...
Paradoxní zjištění: vadí mi, že se s nikým nestýkám a s nikým se nebavím, ale já se vlastně s nikým stýkat a bavit nechci. Je to bezva, taková nihilistická existence, ale jsem taková pořád nasraná...
Původně jsme měli jet do Ostravy, ale Toníčkova čtvrteční horečka nám překazila plány. Teplota sice v pátek odešla stejně rychle a potichu, jako ve čtvrtek přišla, ale už jsme plány jednou zrušili, tak jsme zůstali doma. A vůbec to nebylo špatný. V sobotu jsme se vypravili na Kampu, kde byl ten den střed světa. Nic velkolepého jsme si od toho neslibovali, ale něco se děje, jdem se podívat. Nakonec jsme potkali několik kamarádů a v družném hovoru strávili velmi příjemné odpoledne. V neděli jsem znovu vyrazila do víru velkoměsta na odpolední kávu s kamarádkou. Sice se s nikým bavit nechci, ale nějak jsme si to stejně za to odpoledne nestihly říct, takže to budeme muset zopakovat.
Kluci si mezitím zašli na pivo k tenisu a dál trénovali chůzi - za ruce Tonda nejde, ty jsou moc vratké, ale když je v těch rukou dlouhá lžíce na boty, tak to už by šlo. S nadšením kráčí prostorem zatímco záda vodičova tuhnou a protestují. Nadějí na odpočinek je jedině osedlání auta - odrážedla. Něco se ale děje, takže na chvíli zase polevila má hysterie okolo chození. Nový pohyb Tondu nakonec zřejmě zmohl natolik, že večer bez řečí v osm zalehl a ani si nevšiml, že je osm o hodinu dřív než včera...
Nevím, jak je to možné, ale nějak se po víkendu cítím najednou odpočatá a méně nasraná. Že bych přehodnotila svůj přístup k životu? No, zatím se nebudu ukvapovat - v té sebelítosti se zase umím tak hezky porochnit...
17. 3. 2012
Minulý týden mi ruplo v zádech, když jsem vyprošťovala Tondu z kočáru. Vlastně mě dost překvapilo, že se to stalo až teď. Dva dny jsem chodila hodně nakřivo a dva dny jenom trochu nakřivo. Stěžovala jsem si na svůj úděl mé babičce do telefonu. A ta dobrá žena pravila káravě: "Že ty jsi zvedala něco těžkýho??" Ano, babi, co těžkého jsem asi tak mohla zvedat?
Minulý týden mi ruplo v zádech, když jsem vyprošťovala Tondu z kočáru. Vlastně mě dost překvapilo, že se to stalo až teď. Dva dny jsem chodila hodně nakřivo a dva dny jenom trochu nakřivo. Stěžovala jsem si na svůj úděl mé babičce do telefonu. A ta dobrá žena pravila káravě: "Že ty jsi zvedala něco těžkýho??" Ano, babi, co těžkého jsem asi tak mohla zvedat?
8. 3. 2012
Když jsem byla malá, byla pro mě naprostá záhada, jak máma nebo táta poznají, že si obouvám boty opačně, když já to poznám, až když si je nazuju. Asi v tom nemám jasno doteď. Už podruhé jsem Tondovi obula boty opačně a všimla si toho až když jsem mu je zase zouvala. Naštěstí je zatím má jenom aby mu nebyla zima na nohy. Snad až začne chodit, tak už to zvládnu, jinak bude šmajdat.
Když jsem byla malá, byla pro mě naprostá záhada, jak máma nebo táta poznají, že si obouvám boty opačně, když já to poznám, až když si je nazuju. Asi v tom nemám jasno doteď. Už podruhé jsem Tondovi obula boty opačně a všimla si toho až když jsem mu je zase zouvala. Naštěstí je zatím má jenom aby mu nebyla zima na nohy. Snad až začne chodit, tak už to zvládnu, jinak bude šmajdat.
7. 3. 2012
Dítě spí, manžel se nechává okopávat na fotbale, tak že bych po dlouhé době zaznamenala něco informačně hodnotného?
Hmm, takže naše nejúžasnější dítě: skoro běhá kolem nábytku, přidržuje se velmi ležérně, stojí, sedá si a stoupá bez opory. Párkrát už byl přistižen, jak udělal jeden až dva kroky, ale radši se do takových riskantních akcí moc nepouští. Sledujeme ho velmi úpěnlivě a sníme o chvíli, kdy vyrazí. Má představa je taková, že přeskočí začátečnické fáze a prostě jednoho dne vykročí. A bohové se smějí...
Na nočník zatím kašlu. Nechápe, proč by měl sedět na nočníku, když na zemi je to pohodlnější. Počkám na léto a v létě se budu vymlouvat na mimino. Zatím se mohu vymlouvat i na odborníky, resp...
Dítě spí, manžel se nechává okopávat na fotbale, tak že bych po dlouhé době zaznamenala něco informačně hodnotného?
Hmm, takže naše nejúžasnější dítě: skoro běhá kolem nábytku, přidržuje se velmi ležérně, stojí, sedá si a stoupá bez opory. Párkrát už byl přistižen, jak udělal jeden až dva kroky, ale radši se do takových riskantních akcí moc nepouští. Sledujeme ho velmi úpěnlivě a sníme o chvíli, kdy vyrazí. Má představa je taková, že přeskočí začátečnické fáze a prostě jednoho dne vykročí. A bohové se smějí...
Na nočník zatím kašlu. Nechápe, proč by měl sedět na nočníku, když na zemi je to pohodlnější. Počkám na léto a v létě se budu vymlouvat na mimino. Zatím se mohu vymlouvat i na odborníky, resp...
4. 3. 2011
14 dní jsem se těšila, až si naši vezmou Toníčka a my budeme mít chvilku sami pro sebe. Nemohla jsem se dočkat. V sobotu odpoledne odvezeme synka B&D, večer půjdeme na večeři, v neděli budeme vyspávat, v klidu a dlouho budeme snídat, vlezu si do vany a Tonda mi u toho nebude asistovat a potom vyrazíme po krámech proškrtat nákupní seznam. Užijeme si to a budeme zase chvíli myslet jen sami na sebe a ne na toho raubíře. Tolik myšlenky emancipované matky drsňačky, která se tak ráda kasá, že si ještě zachovala zbytky zdravého rozumu a nežije jenom dítětem.
Realita: v sobotu odpoledne jsme odevzdali Toníčka u B&D a jeli dom. Večer jsme se shodli, že jsme prašiví a na večeři jsme seběhli jen o dvě ulice níž k tenisu. Povídali jsme si o Tondovi a o našem dalším životě. Vrátili jsme se domů a chodili po špičkách, abychom nevzbudili nepřítomné dítě. Přemýšlíme, zdalipak už Tonda chrní. Jdeme si lehnout...
14 dní jsem se těšila, až si naši vezmou Toníčka a my budeme mít chvilku sami pro sebe. Nemohla jsem se dočkat. V sobotu odpoledne odvezeme synka B&D, večer půjdeme na večeři, v neděli budeme vyspávat, v klidu a dlouho budeme snídat, vlezu si do vany a Tonda mi u toho nebude asistovat a potom vyrazíme po krámech proškrtat nákupní seznam. Užijeme si to a budeme zase chvíli myslet jen sami na sebe a ne na toho raubíře. Tolik myšlenky emancipované matky drsňačky, která se tak ráda kasá, že si ještě zachovala zbytky zdravého rozumu a nežije jenom dítětem.
Realita: v sobotu odpoledne jsme odevzdali Toníčka u B&D a jeli dom. Večer jsme se shodli, že jsme prašiví a na večeři jsme seběhli jen o dvě ulice níž k tenisu. Povídali jsme si o Tondovi a o našem dalším životě. Vrátili jsme se domů a chodili po špičkách, abychom nevzbudili nepřítomné dítě. Přemýšlíme, zdalipak už Tonda chrní. Jdeme si lehnout...
6. 2. 2012
Tak jsem na tu Spanilku jela. Mísečky - Strážné - Luční - Pec p. Sněžkou. Očistné tři dny plné nových zážitků a starých vzpomínek z dětství. Mé milované Krkonoše... Batoh jsem unesla (with a little help from my friends - děkuji), trasy závratných délek do 20 km jsem ujela, neumrzla jsem a umím se o sebe postarat. Zděšených obličejů některých souputníků jsem nedbala. Největší starost samozřejmě měli muži, resp. přesně věděli, co všechno bych v těhotenství měla a neměla. Ale byli dojemní. Už jsem se ani neunavovala vysvětlováním, že opravdu vím, co vydržím, a že pokud se mimino udrželo doteď, tak teď je ta správná doba na poslední trochu vylomenin. A že jsem opravdu měla ty trasy nastudované, znám je a měla jsem vymyšleno několik ústupových variant. A že alternativní program "tři dny sama s Tondou" taky není nic pro slabé povahy (kdybych nejela na Spanilku já, jel by Míša)...
Tak jsem na tu Spanilku jela. Mísečky - Strážné - Luční - Pec p. Sněžkou. Očistné tři dny plné nových zážitků a starých vzpomínek z dětství. Mé milované Krkonoše... Batoh jsem unesla (with a little help from my friends - děkuji), trasy závratných délek do 20 km jsem ujela, neumrzla jsem a umím se o sebe postarat. Zděšených obličejů některých souputníků jsem nedbala. Největší starost samozřejmě měli muži, resp. přesně věděli, co všechno bych v těhotenství měla a neměla. Ale byli dojemní. Už jsem se ani neunavovala vysvětlováním, že opravdu vím, co vydržím, a že pokud se mimino udrželo doteď, tak teď je ta správná doba na poslední trochu vylomenin. A že jsem opravdu měla ty trasy nastudované, znám je a měla jsem vymyšleno několik ústupových variant. A že alternativní program "tři dny sama s Tondou" taky není nic pro slabé povahy (kdybych nejela na Spanilku já, jel by Míša)...
6. 1. 2012
Na horách mi kamarád položil zajímavou otázku. Prý jestli jsem doma spokojená? A to bych měla být? Nebo bych měla být naopak nespokojená? Nějak jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Bereme, co je... Ještě více mě na vánočním večírku zaskočila bývalá kolegyně se stejně starým dítkem: Prý jak si užíváš mateřskou? Že ona strašně moc. Trochu mě to uvedlo do rozpaků, nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem to vyhodnotila, že přiměřeně, což je nakonec pravdivá odpověď. Asi nejsem z těch, co se dokážou "realizovat" vždy a všude, jak velí imperativ doby, totiž osobních koučů. Závidím těm, kteří si doma dokážou najít novou náplň a věřit jí. Jukat na Tondu zpoza křesla, posílat si s ním balon, nechat se oblézat mě prostě nebaví. Resp. nebaví mě to dost dlouho...
Na horách mi kamarád položil zajímavou otázku. Prý jestli jsem doma spokojená? A to bych měla být? Nebo bych měla být naopak nespokojená? Nějak jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Bereme, co je... Ještě více mě na vánočním večírku zaskočila bývalá kolegyně se stejně starým dítkem: Prý jak si užíváš mateřskou? Že ona strašně moc. Trochu mě to uvedlo do rozpaků, nechtěla jsem ji zklamat, tak jsem to vyhodnotila, že přiměřeně, což je nakonec pravdivá odpověď. Asi nejsem z těch, co se dokážou "realizovat" vždy a všude, jak velí imperativ doby, totiž osobních koučů. Závidím těm, kteří si doma dokážou najít novou náplň a věřit jí. Jukat na Tondu zpoza křesla, posílat si s ním balon, nechat se oblézat mě prostě nebaví. Resp. nebaví mě to dost dlouho...
25. 12. 2011
Máme plně hlídatelné dítě! Během prosince jsme zkusili Toníčkův celodenní pobyt u B&D (od brzkého rána do večera) a jeli si zkusit první sníh. Večer jsme se vrátili příjemně zmoženi kilometry a našli celého veselého synka, kterak za pomoci babičky tlačí do hlavy třetí knedlík se svíčkovou a tváří se, jako že nás vidí poprvé v životě.
A k dovršení testu samostatnosti (jeho i naší) jsme na Štědrý večer Tondu uložili u B&D a sami v noci odjeli domů. Toníček byl vzorný, vstával až v půl osmé a všichni jsme byli spokojení. Teď se ještě musíme zase naučit dlouho spát. Ale to doladíme. Nejlépe během nějakého bezdětného víkendu. :)
Máme plně hlídatelné dítě, haleluja, radujme se!
Máme plně hlídatelné dítě! Během prosince jsme zkusili Toníčkův celodenní pobyt u B&D (od brzkého rána do večera) a jeli si zkusit první sníh. Večer jsme se vrátili příjemně zmoženi kilometry a našli celého veselého synka, kterak za pomoci babičky tlačí do hlavy třetí knedlík se svíčkovou a tváří se, jako že nás vidí poprvé v životě.
A k dovršení testu samostatnosti (jeho i naší) jsme na Štědrý večer Tondu uložili u B&D a sami v noci odjeli domů. Toníček byl vzorný, vstával až v půl osmé a všichni jsme byli spokojení. Teď se ještě musíme zase naučit dlouho spát. Ale to doladíme. Nejlépe během nějakého bezdětného víkendu. :)
Máme plně hlídatelné dítě, haleluja, radujme se!
6. 12. 2011
...svému muži: "Už mám těch dámských jízd a návštěv s dětmi dost. Chybí mi mužská společnost." A v tu chvíli mi to došlo. Jestli já nebudu trochu rozpištěná. S ročním dítětem si stěžovat na charakter svých četných společenských akcí a ještě si vybírat, že se mi někam nechce, protože genderové složení není podle mého gusta. No nic, zamyslím se nad sebou a už budu zticha.
...svému muži: "Už mám těch dámských jízd a návštěv s dětmi dost. Chybí mi mužská společnost." A v tu chvíli mi to došlo. Jestli já nebudu trochu rozpištěná. S ročním dítětem si stěžovat na charakter svých četných společenských akcí a ještě si vybírat, že se mi někam nechce, protože genderové složení není podle mého gusta. No nic, zamyslím se nad sebou a už budu zticha.
3. 12. 2011
...Radio eins.
Tondova oblíbená hračka k jídlu je rádio. Mačká čudle a ladí. A nedávno takhle naladil Radio 1. I jsem se zaposlouchala a rozněžnila. Oni ještě existují! A jsou pořád stejní! Hrajou, na co má zrovna moderátor chuť, ne to, co jim velí playlist či údajný "obecný vkus", nejsou veselí, hraví ani bezva, jsou prostě normální. A ty znělky jsou taky pořád stejné! Ach, mé mládí, kde jsi? Joj, to bylo osvěžení oproti RannímuOlympiku Radiožurnálu.
...Radio eins.
Tondova oblíbená hračka k jídlu je rádio. Mačká čudle a ladí. A nedávno takhle naladil Radio 1. I jsem se zaposlouchala a rozněžnila. Oni ještě existují! A jsou pořád stejní! Hrajou, na co má zrovna moderátor chuť, ne to, co jim velí playlist či údajný "obecný vkus", nejsou veselí, hraví ani bezva, jsou prostě normální. A ty znělky jsou taky pořád stejné! Ach, mé mládí, kde jsi? Joj, to bylo osvěžení oproti Rannímu
1. 12. 2011
Měli jsme s Toníčkem první výročí soužití, tak si malinko zabilancujeme, ne? Sláva byla veliká, tvarohový dort (s poukazem na vhodnost pro roční dítě jsem se s chutí vybodla na pečení a upatlala jsem tvaroh-piškot-ovoce) nám všem chutnal, největší úspěch mezi dárky měl balonek s rolničkou a kostka s hejblaty, tak jsme Tondu příliš nezahlcovali dalšími dárky a spousta jich tak zbyla na Vánoce.
Tonda má něco málo přes 10 kg, měří 75 cm a je celý úžasný. Na četné otázky MUDr. jsem neuměla odpovědět, příště mi je musí poslat mailem, abych se na zkoušku mohla připravit. Ale sotva jsem přišla domu, tak jsem si vzpomněla na odpověď na jednu z otázek: ano rozumí několika slovům – slyší na jméno, umí „sednout“ – když se mi vzpíná v sesli u jídla a několik dalších...
Měli jsme s Toníčkem první výročí soužití, tak si malinko zabilancujeme, ne? Sláva byla veliká, tvarohový dort (s poukazem na vhodnost pro roční dítě jsem se s chutí vybodla na pečení a upatlala jsem tvaroh-piškot-ovoce) nám všem chutnal, největší úspěch mezi dárky měl balonek s rolničkou a kostka s hejblaty, tak jsme Tondu příliš nezahlcovali dalšími dárky a spousta jich tak zbyla na Vánoce.
Tonda má něco málo přes 10 kg, měří 75 cm a je celý úžasný. Na četné otázky MUDr. jsem neuměla odpovědět, příště mi je musí poslat mailem, abych se na zkoušku mohla připravit. Ale sotva jsem přišla domu, tak jsem si vzpomněla na odpověď na jednu z otázek: ano rozumí několika slovům – slyší na jméno, umí „sednout“ – když se mi vzpíná v sesli u jídla a několik dalších...
11.11.2011
Tonda má těžké období. Cca před měsícem jsme absolvovali "detox" - noční odstavení. Už mě to noční kojení po 2-3 hodinách přestalo bavit. Tak jsme ho prostě nechali se vztekat. V pravidelných intervalech jsme mu sdělovali, že tu jsme a že má spinkat. Rekord byl tuším hodina, pak už se to zkracovalo. Na dýňovém víkendu mi párkrát nezbylo než ho prsem ucpat nebo unosit, abychom nevzbudili malou Zuzku, ale kupodivu to na domácí režim nemělo vliv.
V říjnu jsme zkusili celodenní pobyt Tondy u babičky s dědou (dále jen B&D), zatímco jsme malovali jeho pokoj. Odloučení dopadlo dobře - ani si nevzpomněl, prevít, malování už hůře, ale další víkend už jsme to dotáhli. Smontovali jsme nábytek a po návratu z prodlouženého víkendu jsme Tondu vystěhovali. Docela to klaplo, párkrát se vzbudil, ale většinou se velmi rychle nechal uhladit/uzpívat, zanedlouho začal spát celou noc.
Euforie ovšem netrvala dlouho...
Tonda má těžké období. Cca před měsícem jsme absolvovali "detox" - noční odstavení. Už mě to noční kojení po 2-3 hodinách přestalo bavit. Tak jsme ho prostě nechali se vztekat. V pravidelných intervalech jsme mu sdělovali, že tu jsme a že má spinkat. Rekord byl tuším hodina, pak už se to zkracovalo. Na dýňovém víkendu mi párkrát nezbylo než ho prsem ucpat nebo unosit, abychom nevzbudili malou Zuzku, ale kupodivu to na domácí režim nemělo vliv.
V říjnu jsme zkusili celodenní pobyt Tondy u babičky s dědou (dále jen B&D), zatímco jsme malovali jeho pokoj. Odloučení dopadlo dobře - ani si nevzpomněl, prevít, malování už hůře, ale další víkend už jsme to dotáhli. Smontovali jsme nábytek a po návratu z prodlouženého víkendu jsme Tondu vystěhovali. Docela to klaplo, párkrát se vzbudil, ale většinou se velmi rychle nechal uhladit/uzpívat, zanedlouho začal spát celou noc.
Euforie ovšem netrvala dlouho...
8.11.2011
Stezka mi letos utekla, tak jsme vyrazili na Dýňový víkend s dětmi. Převážně slaměné vdovy s dětmi a několik odvážných slaměných vdovců s dětmi. Mno, bylo to prima, lepší než sedět s Tondou doma, ale řeknu vám, není to sranda, ta emancipace. Na cestu jsme měli společnost J. s malým Markem. Kluci dlouhou cestu zvládli celkem bez problémů. Další zkouška byly společné noci s malou Zuzankou - klaplo to lépe, než jsme očekávaly. Byli jsme na výletě na Orlíku, vyzkoušeli jsme krosničku - Tondovi se v ní dobře spí, v sobotu jsme vyrazili na vycházku na oběd a v neděli po krátkém výletu s terénní vložkou jsme po obědě vyrazili zkontrolovat nedaleké zakončení Stezky. Bylo to fajn - Tonda byl opět vystaven konkurenci a já mohla s někým rozmlouvat v celých větách. Ale tatínka si necháme - nejsem zvyklá mít to dítě celý den sama. Večerní předávka dítěte mi citelně chyběla...
Stezka mi letos utekla, tak jsme vyrazili na Dýňový víkend s dětmi. Převážně slaměné vdovy s dětmi a několik odvážných slaměných vdovců s dětmi. Mno, bylo to prima, lepší než sedět s Tondou doma, ale řeknu vám, není to sranda, ta emancipace. Na cestu jsme měli společnost J. s malým Markem. Kluci dlouhou cestu zvládli celkem bez problémů. Další zkouška byly společné noci s malou Zuzankou - klaplo to lépe, než jsme očekávaly. Byli jsme na výletě na Orlíku, vyzkoušeli jsme krosničku - Tondovi se v ní dobře spí, v sobotu jsme vyrazili na vycházku na oběd a v neděli po krátkém výletu s terénní vložkou jsme po obědě vyrazili zkontrolovat nedaleké zakončení Stezky. Bylo to fajn - Tonda byl opět vystaven konkurenci a já mohla s někým rozmlouvat v celých větách. Ale tatínka si necháme - nejsem zvyklá mít to dítě celý den sama. Večerní předávka dítěte mi citelně chyběla...
10. 10. 2011
Nepříjemná zjištění: bio kuřecí maso má chuť a při smažení na přírodno voní, při krájení bio pórku slzím a fazolky z trhu jsou opravdu sladké. Aspoň že ten Držkovský chleba se cenově nijak nevymyká a přitom je tááák dobrej. Zatracený biofanatici, copak kradem???
Nepříjemná zjištění: bio kuřecí maso má chuť a při smažení na přírodno voní, při krájení bio pórku slzím a fazolky z trhu jsou opravdu sladké. Aspoň že ten Držkovský chleba se cenově nijak nevymyká a přitom je tááák dobrej. Zatracený biofanatici, copak kradem???
3. 10. 2011
...holadríja holadrá.
Září bylo nabité jako vždycky. Začli jsme druhou dovolenou na chalupě v Beskydech, tentokrát z hlediska počasí velmi úspěšnou. Jako obvykle o nás bylo dobře postaráno, zkolaudovali jsme nový dům v FM, 10. září jsme se koupali v přehradě s výhledem na Lysou horu. Hřiby nerostly, ale po lese se chodit dalo, vyzkoušeli jsme archivní krosničku na dítě, vykonali jsme opět návštěvu v Dolní Lomné, udělali si výlet na Bílý kříž a tak vůbec jsme se měli.
V Dolní Lomné Tonda poprvé okusil skutečnou konkurenci. Na hraní dostal hračky, s kterými si už malá Terezka nehraje, ale zrovna dneska jí přišly najednou děsně zajímavé. Dokonce došlo na přetahování, hádku a pokus o výměnný obchod - Terka nabízela, jestli by hračku Tonda nevyměnil za něco jiného, třeba obal od sušenky. Většinou to neklaplo. Každopádně to byla pro obě strany zajímavá zkušenost...
...holadríja holadrá.
Září bylo nabité jako vždycky. Začli jsme druhou dovolenou na chalupě v Beskydech, tentokrát z hlediska počasí velmi úspěšnou. Jako obvykle o nás bylo dobře postaráno, zkolaudovali jsme nový dům v FM, 10. září jsme se koupali v přehradě s výhledem na Lysou horu. Hřiby nerostly, ale po lese se chodit dalo, vyzkoušeli jsme archivní krosničku na dítě, vykonali jsme opět návštěvu v Dolní Lomné, udělali si výlet na Bílý kříž a tak vůbec jsme se měli.
V Dolní Lomné Tonda poprvé okusil skutečnou konkurenci. Na hraní dostal hračky, s kterými si už malá Terezka nehraje, ale zrovna dneska jí přišly najednou děsně zajímavé. Dokonce došlo na přetahování, hádku a pokus o výměnný obchod - Terka nabízela, jestli by hračku Tonda nevyměnil za něco jiného, třeba obal od sušenky. Většinou to neklaplo. Každopádně to byla pro obě strany zajímavá zkušenost...
24. 9. 2011
Strávili jsme zase příjemný týden v Beskydech (o tom jindy) a stalo se již milou tradicí, že se stavíme v Dolní Lomné. Tentokrát jsme udělili tatínkovi opušťák a vyrazili sami s Toníčkem. Cestou zpět jsem na Slovensku brala benzín. Toníček zmožen společenským stykem v autě chrněl, natankovala jsem, šla jsem zaplatit a s myšlenkami, jaká jsem holka šikovná a samostatná a jaký šikovný a pohodový dítě mám, jsem dokráčela k autu, nastartovala a odjela. Po cca 2 km jízdy jsem uslyšela klapnutí, jako kdyby něco odskočilo od auta. Okamžitě mi bylo jasné, která bije, pohled do pravého zrcátka mi domněnku potvrdil: elegantně a emancipovaně jsem odjela s otevřenou nádrží, víčko zavěšené na deklu a právě ten dekl se zaklapl. Víčko naštěstí neuletělo. Nabízí se výmluva na "vykojený mozek", ale obávám se, že toto s mým mateřstvím nesouvisí. Spíš je to taková celkem standardní historka hodná rodiny Hlavatých.
« Starší články Novější články » Strávili jsme zase příjemný týden v Beskydech (o tom jindy) a stalo se již milou tradicí, že se stavíme v Dolní Lomné. Tentokrát jsme udělili tatínkovi opušťák a vyrazili sami s Toníčkem. Cestou zpět jsem na Slovensku brala benzín. Toníček zmožen společenským stykem v autě chrněl, natankovala jsem, šla jsem zaplatit a s myšlenkami, jaká jsem holka šikovná a samostatná a jaký šikovný a pohodový dítě mám, jsem dokráčela k autu, nastartovala a odjela. Po cca 2 km jízdy jsem uslyšela klapnutí, jako kdyby něco odskočilo od auta. Okamžitě mi bylo jasné, která bije, pohled do pravého zrcátka mi domněnku potvrdil: elegantně a emancipovaně jsem odjela s otevřenou nádrží, víčko zavěšené na deklu a právě ten dekl se zaklapl. Víčko naštěstí neuletělo. Nabízí se výmluva na "vykojený mozek", ale obávám se, že toto s mým mateřstvím nesouvisí. Spíš je to taková celkem standardní historka hodná rodiny Hlavatých.