Děti a já
1.9.2012
Máme září, tak se trochu pověnujeme vzdělání.
Zase to klaplo. V ničem jsem se nešťourala, nic nezkoumala, snášela jeho neustálé "kata" a nechala to být. A ejhle, mluví a naučil se to úplně sám. Má cesta líného mateřství (což zahrnuje i to, že jsem ani nečetla "bibli" Líný rodič) mi stále více vyhovuje. Ale dost filosofie, pojďme k pojmům.
Tonda umí pojmenovat několik dopravních prostředků: loď, auto, hák (vlak), apito (autobus), popípí (popeláři, ale i popelnice), koták (kočárek), bapí (bagr), makaka (motorka), hatiti (hasiči) a uí uí (sanitka nebo cokoli s majáčkem).
Ze zvířátek jsme u kočiky (velmi precizně vysloveno), máme myk (myš), kájík (králík) a ha ha (pes), opičák. Sice neumí, jak dělá kočička, ale umí, jak dělá opice. Užitečné, že? Jo a taky umí slovo indián. Ano, hádáte správně - opičák a indián je jedno z našich něžných oslovení.
Dále kuika (kulička), kytka, náka (značka), kuk (kuk), kuk (kluk), um (dům), koín (komín), koko (oko), oko (okno), bolí, pálí, bopy (boty), gaje (garáž)
Části těla: uka (ruka), noa (noha, ale taky ponožka), nok (nos), pupí (pupík) a již zmíněné koko (oko)
A hlavně pochopil, že se mluvení hodí k řízení personálu, takže máme: apí (napít), bebe (sušenka), patito (paštika), eště, rozlišuje houpat a koupat, mami, táta, Hati (ve světlých chvilkách Hani, tedy Hanička). A zbytek světa je stále "kata". Ale už si docela rozumíme.
Máme září, tak se trochu pověnujeme vzdělání.
Zase to klaplo. V ničem jsem se nešťourala, nic nezkoumala, snášela jeho neustálé "kata" a nechala to být. A ejhle, mluví a naučil se to úplně sám. Má cesta líného mateřství (což zahrnuje i to, že jsem ani nečetla "bibli" Líný rodič) mi stále více vyhovuje. Ale dost filosofie, pojďme k pojmům.
Tonda umí pojmenovat několik dopravních prostředků: loď, auto, hák (vlak), apito (autobus), popípí (popeláři, ale i popelnice), koták (kočárek), bapí (bagr), makaka (motorka), hatiti (hasiči) a uí uí (sanitka nebo cokoli s majáčkem).
Ze zvířátek jsme u kočiky (velmi precizně vysloveno), máme myk (myš), kájík (králík) a ha ha (pes), opičák. Sice neumí, jak dělá kočička, ale umí, jak dělá opice. Užitečné, že? Jo a taky umí slovo indián. Ano, hádáte správně - opičák a indián je jedno z našich něžných oslovení.
Dále kuika (kulička), kytka, náka (značka), kuk (kuk), kuk (kluk), um (dům), koín (komín), koko (oko), oko (okno), bolí, pálí, bopy (boty), gaje (garáž)
Části těla: uka (ruka), noa (noha, ale taky ponožka), nok (nos), pupí (pupík) a již zmíněné koko (oko)
A hlavně pochopil, že se mluvení hodí k řízení personálu, takže máme: apí (napít), bebe (sušenka), patito (paštika), eště, rozlišuje houpat a koupat, mami, táta, Hati (ve světlých chvilkách Hani, tedy Hanička). A zbytek světa je stále "kata". Ale už si docela rozumíme.
29.8.2012
Odesláno do redakce Aktualne.cz:
Dobrý den,reaguji na výzvu, jak mi změny v MHD změní život.
Velmi. Mám dvě malé děti (21 měs. a 3 měs.) a bydlím na zkrácené lince 123. U Anděla vyřizuji téměř vše, co potřebuji, málokdy jezdím dál, příp. tam přestupuju. Na 10 min trase mi tedy přibude přestup, který pro mě není lehký - v jedné ruce kočár, v druhé ruce ani ne dvouleté dítě. Zastávka na Kavalírce, která se najednou stane důležitým přestupním bodem, nemá vůbec žádné zázemí, ani lavičku ani přístřešek, předpokládám i z důvodu zachování průchodnosti chodníku. Takže cestující vystoupivší z 123 zůstanou na "zastávce" rozuměj na chodníku, kde budou blokovat průchod ostatním pěším.
Čím více přestupů, tím menší přesnost spojení a tím větší riziko, že to někde "neklapne". Představa, že mi autobus, kt...
Odesláno do redakce Aktualne.cz:
Dobrý den,reaguji na výzvu, jak mi změny v MHD změní život.
Velmi. Mám dvě malé děti (21 měs. a 3 měs.) a bydlím na zkrácené lince 123. U Anděla vyřizuji téměř vše, co potřebuji, málokdy jezdím dál, příp. tam přestupuju. Na 10 min trase mi tedy přibude přestup, který pro mě není lehký - v jedné ruce kočár, v druhé ruce ani ne dvouleté dítě. Zastávka na Kavalírce, která se najednou stane důležitým přestupním bodem, nemá vůbec žádné zázemí, ani lavičku ani přístřešek, předpokládám i z důvodu zachování průchodnosti chodníku. Takže cestující vystoupivší z 123 zůstanou na "zastávce" rozuměj na chodníku, kde budou blokovat průchod ostatním pěším.
Čím více přestupů, tím menší přesnost spojení a tím větší riziko, že to někde "neklapne". Představa, že mi autobus, kt...
28.8.2012
Dneska se mi podařilo splnit plán: dopoledne i odpoledne jsem Tondu celkem kvalitně unavila. Bohužel ještě kvalitněji unavil on mě. Nějaký nápad jak obrátit tento nepoměr?
Večer jsem odcházela ze hřiště v jedné ruce kočár s Haničkou, na něm zavěšený Tondův malý kočárek a v druhé ruce pod paží totálně ukoptěný, ječící a zmítající se Tonda. Ve strhané tváři se mi zračil výraz plný lhostejnosti. Vyvlekla jsem ho za branku z dohledu a dosahu atrakcí a tam ho nechala ležet. Když jsem se dostatečně vzdálila, přestal vřeštět, zvedl se a šel za mnou. Sám téměř bez incidentu vyšel od tenisu až domu. Při odemykání branky jsem se neubránila pocitu triumfu.
Už jsem vopravdická matka?
Dneska se mi podařilo splnit plán: dopoledne i odpoledne jsem Tondu celkem kvalitně unavila. Bohužel ještě kvalitněji unavil on mě. Nějaký nápad jak obrátit tento nepoměr?
Večer jsem odcházela ze hřiště v jedné ruce kočár s Haničkou, na něm zavěšený Tondův malý kočárek a v druhé ruce pod paží totálně ukoptěný, ječící a zmítající se Tonda. Ve strhané tváři se mi zračil výraz plný lhostejnosti. Vyvlekla jsem ho za branku z dohledu a dosahu atrakcí a tam ho nechala ležet. Když jsem se dostatečně vzdálila, přestal vřeštět, zvedl se a šel za mnou. Sám téměř bez incidentu vyšel od tenisu až domu. Při odemykání branky jsem se neubránila pocitu triumfu.
Už jsem vopravdická matka?
27.8.2012
Hanička řečená Růžovka. Roztomilá, růžová holčička, necelé tři měsíce, 5,3 kg. Konečně si ji začínám užívat. Nebyl čas a ani nálada, to králičí miminko mě asi nějak nebralo. Ale teď už je taková pěkně kulatá, macatá, už má výraz v tváři, kouká, usmívá se, sleduje hračky nad sebou, dělá ksichty, brouká. Když odpadne od prsa v mléčném komatu, je k zulíbání. V domácnosti se ujalo rčení "krká/prdí jako malá růžová holčička" - to roztomiloučké stvoření dokáže neuvěřitelné věci. Jinak je to pohodová holčička, v noci spí, budí se jednou max. dvakrát, na první zátah uspí 6-7 h. Po kojení bez protestu spí dál. Přes den netřeba uspávat, spí, jak potřebuje. Tonda dudlík nechtěl, Hanička se zašpuntovat nechá.
U pediatričky jsem si stěžovala, že je líná jako byl její bratr, protože nezvedá hlavu. V tu chvíli, Hanele zabejčila a zvedla hlavu jako ještě nikdy. Šplhounka...
Hanička řečená Růžovka. Roztomilá, růžová holčička, necelé tři měsíce, 5,3 kg. Konečně si ji začínám užívat. Nebyl čas a ani nálada, to králičí miminko mě asi nějak nebralo. Ale teď už je taková pěkně kulatá, macatá, už má výraz v tváři, kouká, usmívá se, sleduje hračky nad sebou, dělá ksichty, brouká. Když odpadne od prsa v mléčném komatu, je k zulíbání. V domácnosti se ujalo rčení "krká/prdí jako malá růžová holčička" - to roztomiloučké stvoření dokáže neuvěřitelné věci. Jinak je to pohodová holčička, v noci spí, budí se jednou max. dvakrát, na první zátah uspí 6-7 h. Po kojení bez protestu spí dál. Přes den netřeba uspávat, spí, jak potřebuje. Tonda dudlík nechtěl, Hanička se zašpuntovat nechá.
U pediatričky jsem si stěžovala, že je líná jako byl její bratr, protože nezvedá hlavu. V tu chvíli, Hanele zabejčila a zvedla hlavu jako ještě nikdy. Šplhounka...
25.8.2012
Přišlo to z nečekaného směru, ale přišlo. Po jako vždy příjemném triatlonu jsme se na hnusné horké dny uklidili do Zvíro. Ze začátku s našima a potom s podobně postiženou soumatkou. Odjížděla jsem plná odhodlání, ale taky velkých obav. Prvně sama s dvěma dětmi. Teda ne sama, ale poměr je zachován - 2 matky na 4 děti a pravidelné večerní vysvobození žádné. Muž si ale občas zaslouží opušťák, pěkně si odpočine a já se mu pak budu moct zase s čistým svědomím hroutit, předpověď slibovala odporné vedro opravdové léto, i nebylo výmluv a vyrazili jsme.
V úterý a ve středu jsem ještě měla k dispozici B&D. Nesporně to je pomoc po té "fyzické" stránce (full service, Tonda medvědaří babičku, babička ho nakrmí, jde se s ním koupat, děda s ním posedí v autě a v garáži, večer a odpoledne pohlídají Haničku, když uspávám), ale ta "psychická" stránka to poněkud vyrovnává...
Přišlo to z nečekaného směru, ale přišlo. Po jako vždy příjemném triatlonu jsme se na hnusné horké dny uklidili do Zvíro. Ze začátku s našima a potom s podobně postiženou soumatkou. Odjížděla jsem plná odhodlání, ale taky velkých obav. Prvně sama s dvěma dětmi. Teda ne sama, ale poměr je zachován - 2 matky na 4 děti a pravidelné večerní vysvobození žádné. Muž si ale občas zaslouží opušťák, pěkně si odpočine a já se mu pak budu moct zase s čistým svědomím hroutit, předpověď slibovala odporné vedro opravdové léto, i nebylo výmluv a vyrazili jsme.
V úterý a ve středu jsem ještě měla k dispozici B&D. Nesporně to je pomoc po té "fyzické" stránce (full service, Tonda medvědaří babičku, babička ho nakrmí, jde se s ním koupat, děda s ním posedí v autě a v garáži, večer a odpoledne pohlídají Haničku, když uspávám), ale ta "psychická" stránka to poněkud vyrovnává...
17.8.2012
S dvěma malými dětmi se ze mě stala vynervovaná hysterka. Ano, uznávám to. Ale taky bych ocenila, kdyby okolí uznalo, že dvě malé děti jsou k této změně charakteru pádným důvodem. Uznávám, že jsem mnohdy protivná, hysterická a tak vůbec, ale rozhodně mi nepomůžou dobré rady, že děti jednou vyrostou, že to musím vydržet, příp. že si potřebuju odpočinout a další převratné myšlenky. A taky nepotřebuju slyšet, že to nesmím brát tak vážně. Zejména to nepotřebuju slyšet od lidí, kteří vychovali jedno dítě, a/nebo měli kdykoli k ruce babičku. Neříkám, že naše babičky nefungujou, právě naopak, ale ani jedna prostě není tak blízko, aby mi pomohla okamžitě řešit krizové situace. Pohlídat Haničku, když mi ruší Tondovo polední uspávání. Vzít Tondu ven, když Hanička vřeští a není k utišení. Pohlídat Tondu, než naložím auto...
S dvěma malými dětmi se ze mě stala vynervovaná hysterka. Ano, uznávám to. Ale taky bych ocenila, kdyby okolí uznalo, že dvě malé děti jsou k této změně charakteru pádným důvodem. Uznávám, že jsem mnohdy protivná, hysterická a tak vůbec, ale rozhodně mi nepomůžou dobré rady, že děti jednou vyrostou, že to musím vydržet, příp. že si potřebuju odpočinout a další převratné myšlenky. A taky nepotřebuju slyšet, že to nesmím brát tak vážně. Zejména to nepotřebuju slyšet od lidí, kteří vychovali jedno dítě, a/nebo měli kdykoli k ruce babičku. Neříkám, že naše babičky nefungujou, právě naopak, ale ani jedna prostě není tak blízko, aby mi pomohla okamžitě řešit krizové situace. Pohlídat Haničku, když mi ruší Tondovo polední uspávání. Vzít Tondu ven, když Hanička vřeští a není k utišení. Pohlídat Tondu, než naložím auto...
7. 8. 2012
Dovolená. Ne mateřská, ale fakt to měla být dovolená. Klaplo to tak na půl, na škále 1-5 hodnotím za tři, tedy dobře. Na můj vkus se to příliš podobalo té dovolené mateřské.
Obě dlouhé cesty na Kysuce a zpět proběhly skvěle, obě děti jsou vzorní spolujezdci. Cestou tam to oba statečně uspali až do Kroměříže vč. dvou zácp na dálnici. V KM jsme se prošli zámeckým parkem, pokochali se zvířátky v minizoo, která konečně Tondu zaujala, dali si zmrzku v kavárně s živou country muzikou. Cestou zpět jsme jeli severem přes Hradec a děti spaly až do Vysokého Mýta, kde jsme se opět stavili na procházku a zmrzku.
Hanička je milionová, jde z ruky do ruky, v podstatě se nemusím starat. Stačí ji ve staré Libertě zaparkovat pod jabloň a ona tak dlouho pozoruje listí, až usne. Oč báječnější je Hanička, o to náročnější je její bratr. Tonda se vzteká. Vzteká se kvůli každé blbosti...
Dovolená. Ne mateřská, ale fakt to měla být dovolená. Klaplo to tak na půl, na škále 1-5 hodnotím za tři, tedy dobře. Na můj vkus se to příliš podobalo té dovolené mateřské.
Obě dlouhé cesty na Kysuce a zpět proběhly skvěle, obě děti jsou vzorní spolujezdci. Cestou tam to oba statečně uspali až do Kroměříže vč. dvou zácp na dálnici. V KM jsme se prošli zámeckým parkem, pokochali se zvířátky v minizoo, která konečně Tondu zaujala, dali si zmrzku v kavárně s živou country muzikou. Cestou zpět jsme jeli severem přes Hradec a děti spaly až do Vysokého Mýta, kde jsme se opět stavili na procházku a zmrzku.
Hanička je milionová, jde z ruky do ruky, v podstatě se nemusím starat. Stačí ji ve staré Libertě zaparkovat pod jabloň a ona tak dlouho pozoruje listí, až usne. Oč báječnější je Hanička, o to náročnější je její bratr. Tonda se vzteká. Vzteká se kvůli každé blbosti...
25. 7. 2012
Trochu neskromné, ale já se tak cítím, tak mi to neberte. Posuďte sami:
Tak jsme si udělali dopoledne vypečený výlet "do města" (rozuměj k Andělu). Zjistila jsem, že s botama pro Tondu to nebude jednoduché. Vetšinu bot už úspěšně prodřel na motorce, takže by potřeboval druhou sadu repre bot. Neuspěli jsme ani u osvědčených (a drahých) značek. Tonda má asi vysoký nárt - nedostala jsem ho do ničeho, co nemělo propínací vršek, sucháče byly zase krátký a o číslo větší boty byly sice dost vysoké, ale zas moc velké. Skvělé sandály s pogumovanou špičkou, na motorku jak dělané, mu nebyly přes nárt a ty, co má teď, už v jeho velikosti nemaj. Tak na dovolenou vyrazíme zas jak z armády spásy.
Jedeme dál: pokus o zakoupení gatěk pro tlustý (dlouhé spodní prádlo pod sukni, v kterém si neodřu stehna) v doporučeném krámě taky neklapl, prý si mám zajet na Václavák nebo do Palladia. Ale nápad pobavil...
Trochu neskromné, ale já se tak cítím, tak mi to neberte. Posuďte sami:
Tak jsme si udělali dopoledne vypečený výlet "do města" (rozuměj k Andělu). Zjistila jsem, že s botama pro Tondu to nebude jednoduché. Vetšinu bot už úspěšně prodřel na motorce, takže by potřeboval druhou sadu repre bot. Neuspěli jsme ani u osvědčených (a drahých) značek. Tonda má asi vysoký nárt - nedostala jsem ho do ničeho, co nemělo propínací vršek, sucháče byly zase krátký a o číslo větší boty byly sice dost vysoké, ale zas moc velké. Skvělé sandály s pogumovanou špičkou, na motorku jak dělané, mu nebyly přes nárt a ty, co má teď, už v jeho velikosti nemaj. Tak na dovolenou vyrazíme zas jak z armády spásy.
Jedeme dál: pokus o zakoupení gatěk pro tlustý (dlouhé spodní prádlo pod sukni, v kterém si neodřu stehna) v doporučeném krámě taky neklapl, prý si mám zajet na Václavák nebo do Palladia. Ale nápad pobavil...
17. 7. 2012
Pořád žijem a není to tak špatný. Bývalá kolegyně mi na mé stesky napsala, že nejhorší je první měsíc, pak už to jde. Autory těchto chytrých rad jsem měla sto chutí poslat tam, kde slunce nesvítí, ale ona měla pravdu! Fakt. Po měsíci si to "sedlo" a najeli jsme zase na režim a začli fungovat. Už jsme si všichni na sebe zvykli, je čas na rekapitulaci, dokud si něco pamatuju.
Tonda vstává v sedm, jde se podívat do ložnice na Haničku, dá jí pusu, zkontroluje oko, párkrát jí sedne na hlavu, opře se o bříško a s tátou vyráží do koupelny a snídat. Hanele se budí cca 2x za noc, na ranní kojení si ji beru do postele a pak chrní cca do devíti, takže se dospím a stihnu v klidu umýt a nasnídat. Tonda zdlábne svůj rohlík, vyčistí si zuby, mezitím se najím já, absolvujeme srdceryvné loučení s tatínkem a následné asi třicetivteřinové truchlení...
Pořád žijem a není to tak špatný. Bývalá kolegyně mi na mé stesky napsala, že nejhorší je první měsíc, pak už to jde. Autory těchto chytrých rad jsem měla sto chutí poslat tam, kde slunce nesvítí, ale ona měla pravdu! Fakt. Po měsíci si to "sedlo" a najeli jsme zase na režim a začli fungovat. Už jsme si všichni na sebe zvykli, je čas na rekapitulaci, dokud si něco pamatuju.
Tonda vstává v sedm, jde se podívat do ložnice na Haničku, dá jí pusu, zkontroluje oko, párkrát jí sedne na hlavu, opře se o bříško a s tátou vyráží do koupelny a snídat. Hanele se budí cca 2x za noc, na ranní kojení si ji beru do postele a pak chrní cca do devíti, takže se dospím a stihnu v klidu umýt a nasnídat. Tonda zdlábne svůj rohlík, vyčistí si zuby, mezitím se najím já, absolvujeme srdceryvné loučení s tatínkem a následné asi třicetivteřinové truchlení...
16. 7. 2012
Věcí, které NIKDY NEBUDU DĚLAT SVÝM DĚTEM, nějak ubývá, tak si uděláme inventurku.
Nikdy:
nebudu utírat dětem obličej nasliněným kapesníkem - zatím napůl, kapesník používám, zatím jsem nenaslinila
nebudu dětem po jídle olizovat upatlané ruce - když dítko hrozí upatlané pracičky obtisknout na triko nebo mně do vlasů, není čas na hrdinství hledat ubrousek/žínku
nepoužiju tu úúúplně dementní větu "Tak já ti ještě přidám, abys měl proč řvát", vč. realizace slíbeného - zatím se držím, ale několikrát jsem měla na mále. Rozuměj, zatím jsem ho nezmydlila, když se vztekal, což považuju, za jeden z nemnoha úspěchů svého mateřství. Ale stojí mě to opravdu velké úsilí.
nebudu říkat, jak vyrostli - ehm, stačil čtyřdenní pobyt v porodnici a neovládla jsem se. Tak obrovské a těžké dítě???
nebudu děti oblékat podle módy, ale jedině prakticky - mno, Tonda sice chodí převážně v teplákách, ale do společnosti má džíny, o kterých jsem si vždycky myslela, že pro tak malé děti je to úplná pitomost a k tomu slušivý svetr/triko. A tááák mu to sluší. S narozením Haničky jsem definitivně zblbla - růžová holčička se vším všudy, vč. těch šatečků.
s námi nebudou děti spát v posteli - kde se tam ráno ta Hanička bere?
nebudu uplácet děti sladkostmi - ta sušenka, co jsem Tondovi slíbila, abych ho dostala domu, se nepočítá, jasný?!?
nikdy nebudu dojídat to, co děti vyplivnou, že to nechtěj - jo, je to nechutný, ale co s nažvejkaným rohlíkem v dlani v autobuse?
Věcí, které NIKDY NEBUDU DĚLAT SVÝM DĚTEM, nějak ubývá, tak si uděláme inventurku.
Nikdy:
9.7.2012
Minulý týden jsme si užili 2 dny (skoro) sami. Rozuměj sami dva a Hanička, Tonda jel s B&D na chatu. Užila jsem si to náramně. Vyrážela jsem s pohodlným monokočárem jen tak pocourat po městě, zašli jsme si v klidu na oběd, aniž bychom museli nahánět raubíře, předvedli jsme Haničku u manžela v práci, cestou zpět jsem si dala kávu na Ladronce a nemusela jsem se děsit, kdy se dítě probudí a bude chtít něco dělat, večer jsme netrávili hodinu uspáváním. A největší zážitek? Vytřela jsem kuchyň a ta zůstala vytřená i druhý den a dokonce i třetí den! A to ticho... bylo znepokojivé. Naštěstí už je Tonda zpátky. Podlaha pokydaná, hračky rozkramařené a svět se zas roztočil tím správným tempem, které absolutně nestíhám.
Minulý týden jsme si užili 2 dny (skoro) sami. Rozuměj sami dva a Hanička, Tonda jel s B&D na chatu. Užila jsem si to náramně. Vyrážela jsem s pohodlným monokočárem jen tak pocourat po městě, zašli jsme si v klidu na oběd, aniž bychom museli nahánět raubíře, předvedli jsme Haničku u manžela v práci, cestou zpět jsem si dala kávu na Ladronce a nemusela jsem se děsit, kdy se dítě probudí a bude chtít něco dělat, večer jsme netrávili hodinu uspáváním. A největší zážitek? Vytřela jsem kuchyň a ta zůstala vytřená i druhý den a dokonce i třetí den! A to ticho... bylo znepokojivé. Naštěstí už je Tonda zpátky. Podlaha pokydaná, hračky rozkramařené a svět se zas roztočil tím správným tempem, které absolutně nestíhám.
9. 7. 2012
Nevěřila bych tomu, ale to dítě snad opravdu bude jednou mluvit. Jedním z nejčastěji používaných slov v naší bohaté rozmluvě s Tondou je "auto". Tonda miluje auta. Na vycházce každé auto obejde, ukáže, kde má blinkr, zkusí kliku, objede ho rukou zpředu dozadu a zpět, přečte si SPZ. U toho všeho s tázavým výrazem říká své univerzální "kata" (dříve koto) a já pokaždé poslušně popisuju, co zrovna ukazuje. Už mi ani nepřijde divné, že nic jinýho než "kata" neříká. Celkem si rozumíme. A dnes konečně z něj to slovo vypadlo. AUTO! Nevím, co bylo tím iniciačním zážitkem, ale zcela zřetelně místo "kata" pravil "auto" a já málem upadla. A vůbec už z něj občas nějaké slovo vypadne. Dům (tedy v jeho podání "um"), kytka, karta, ham, bác - samé užitečné věci. Ještě také umí "hají" - většinou tento pokřik používá, když úspěšně zdrhne z postele při uspávání. Takhle bohaté rozmluvy u nás doma vedeme...
Nevěřila bych tomu, ale to dítě snad opravdu bude jednou mluvit. Jedním z nejčastěji používaných slov v naší bohaté rozmluvě s Tondou je "auto". Tonda miluje auta. Na vycházce každé auto obejde, ukáže, kde má blinkr, zkusí kliku, objede ho rukou zpředu dozadu a zpět, přečte si SPZ. U toho všeho s tázavým výrazem říká své univerzální "kata" (dříve koto) a já pokaždé poslušně popisuju, co zrovna ukazuje. Už mi ani nepřijde divné, že nic jinýho než "kata" neříká. Celkem si rozumíme. A dnes konečně z něj to slovo vypadlo. AUTO! Nevím, co bylo tím iniciačním zážitkem, ale zcela zřetelně místo "kata" pravil "auto" a já málem upadla. A vůbec už z něj občas nějaké slovo vypadne. Dům (tedy v jeho podání "um"), kytka, karta, ham, bác - samé užitečné věci. Ještě také umí "hají" - většinou tento pokřik používá, když úspěšně zdrhne z postele při uspávání. Takhle bohaté rozmluvy u nás doma vedeme...
4. 7. 2012
Jsem příjemce sociálních dávek. Zatím jsem tady možnosti práce při mateřství řešila pouze z pohledu svého psychického rozpoložení. Tento týden má motivace začít pracovat ještě během rodičovské "dovolené" získala další nakopnutí.
V pondělí jsem se mj. vydala na Úřad práce, který má teď v kompetenci výplatu rodičovského příspěvku. Nevím. jestli stav Úřadu práce pro Prahu 5 je sofistikovaným způsobem, jak motivovat nezaměstnané k hledání práce, nebo je to prostě jen šlendrián, ale vrátila jsem se opravdu otřesena. Barák naprosto vybydlený, místy omítka omlácená na cihlu, flekatá dlažba, výtah pomalovaný, klikatá chodba k výtahu, světlo u výtahu nesvítí. Vystupuju s kočárem z výtahu a s otevřenou pusou rozrážím dav. V chodbě a čekárně je snad 200 lidí, věku i osudu různého, vzduch velmi hustý...
Jsem příjemce sociálních dávek. Zatím jsem tady možnosti práce při mateřství řešila pouze z pohledu svého psychického rozpoložení. Tento týden má motivace začít pracovat ještě během rodičovské "dovolené" získala další nakopnutí.
V pondělí jsem se mj. vydala na Úřad práce, který má teď v kompetenci výplatu rodičovského příspěvku. Nevím. jestli stav Úřadu práce pro Prahu 5 je sofistikovaným způsobem, jak motivovat nezaměstnané k hledání práce, nebo je to prostě jen šlendrián, ale vrátila jsem se opravdu otřesena. Barák naprosto vybydlený, místy omítka omlácená na cihlu, flekatá dlažba, výtah pomalovaný, klikatá chodba k výtahu, světlo u výtahu nesvítí. Vystupuju s kočárem z výtahu a s otevřenou pusou rozrážím dav. V chodbě a čekárně je snad 200 lidí, věku i osudu různého, vzduch velmi hustý...
26. 6. 2012
Na PanTAKovkách si holky posteskly, že jsem jim v nohejbale chyběla. A jako vždy půvabně opivený přítel Mrož to shrnul větou: "Ty si klidně rodíš a pak nestíháš". Přesněji bych svůj život v uplynuvších třech týdnech nepopsala.
Na PanTAKovkách si holky posteskly, že jsem jim v nohejbale chyběla. A jako vždy půvabně opivený přítel Mrož to shrnul větou: "Ty si klidně rodíš a pak nestíháš". Přesněji bych svůj život v uplynuvších třech týdnech nepopsala.
26. 6. 2012
Mít zdravé děti je ten největší životní dar, praví moudrost našich babiček. Ale občas mám pocit, že bych ty dary vyhodila oknem a sebe hned za nimi. Praví realita všedního dne na mateřské "dovolené". Ne, nezvládám to a už se mě, prosím, neptejte. Jsou dny lepší a horší, ale ty horší jsou fakt špatný.
Všichni se mě ptají, jestli se mi stýská po práci. Ze začátku jsem srdnatě tvrdila, že ne, protože se to ode mě očekávalo (vždycky jsem byla poslušná holčička) a mít zdravé děti je přeci ten největší životní dar. Starší generace si většinou po mé uspokojující odpovědi neodpustila pohrdavé poznámky na adresu žen, které se vracejí do práce dříve než ve třech letech dítka, lhostejno na jaký úvazek, matka má být přeci uvázána k dětem, vždyť děti, to je radost a děti je přeci třeba si užít.
A tak si užívám plnými doušky, až se občas začnu dávit...
Mít zdravé děti je ten největší životní dar, praví moudrost našich babiček. Ale občas mám pocit, že bych ty dary vyhodila oknem a sebe hned za nimi. Praví realita všedního dne na mateřské "dovolené". Ne, nezvládám to a už se mě, prosím, neptejte. Jsou dny lepší a horší, ale ty horší jsou fakt špatný.
Všichni se mě ptají, jestli se mi stýská po práci. Ze začátku jsem srdnatě tvrdila, že ne, protože se to ode mě očekávalo (vždycky jsem byla poslušná holčička) a mít zdravé děti je přeci ten největší životní dar. Starší generace si většinou po mé uspokojující odpovědi neodpustila pohrdavé poznámky na adresu žen, které se vracejí do práce dříve než ve třech letech dítka, lhostejno na jaký úvazek, matka má být přeci uvázána k dětem, vždyť děti, to je radost a děti je přeci třeba si užít.
A tak si užívám plnými doušky, až se občas začnu dávit...
25. 6. 2012
Ještě žiju a dokonce poslední dobou začínám mít pocit, že to i přežiju. Dobrý pocit z života vygradoval v uplynuvším víkendu, kdy jsme všichni vyrazili na PanTAKovky. Mému rozhodnutí předcházelo velké dilema, zda je pro mě atraktivnější vykopnout kluky a užít si klidný víkend jen s Haničkou (rozuměj spát vždycky, když spí ona) nebo vyrazit do společnosti, kde bych mohla mluvit s více lidmi staršími dvou let. Nakonec zvítězilo duševní zdraví nad fyzickým odpočinkem a vyrazili jsme. Míša jel s mým tátou hned ráno, aby stihl zahájení a já jsem s dětma vyrazila odpoledne. Cestu jsem si moc užila - děti spaly, slunce svítilo, na silnicích ani noha, 100 zvířat hrálo a k tomu kafe v kelímku. Připadala jsem si zase celá šikovná a emancipovaná.
PanTAKovky se vyvedly, jen si připadám divně, když mě nic nebolí. Ale spálený záda mám, tak aspoň nějaká tradice zachována...
Ještě žiju a dokonce poslední dobou začínám mít pocit, že to i přežiju. Dobrý pocit z života vygradoval v uplynuvším víkendu, kdy jsme všichni vyrazili na PanTAKovky. Mému rozhodnutí předcházelo velké dilema, zda je pro mě atraktivnější vykopnout kluky a užít si klidný víkend jen s Haničkou (rozuměj spát vždycky, když spí ona) nebo vyrazit do společnosti, kde bych mohla mluvit s více lidmi staršími dvou let. Nakonec zvítězilo duševní zdraví nad fyzickým odpočinkem a vyrazili jsme. Míša jel s mým tátou hned ráno, aby stihl zahájení a já jsem s dětma vyrazila odpoledne. Cestu jsem si moc užila - děti spaly, slunce svítilo, na silnicích ani noha, 100 zvířat hrálo a k tomu kafe v kelímku. Připadala jsem si zase celá šikovná a emancipovaná.
PanTAKovky se vyvedly, jen si připadám divně, když mě nic nebolí. Ale spálený záda mám, tak aspoň nějaká tradice zachována...
15. 6. 2012
2.6.2012 se nám narodila Hanička. Je to krásná, dokonalá, drobounká, růžová holčička. Tonda je oproti ní naprosto obrovskej. A proto si pořád musím připomínat, že i přesto všechno je to pořád malej klouček. To, že se mu narodila sestřička, z něj nedělá najednou rozumného dospěláka. Ale je to statečnej a šikovnej kluk - už nepláče, když Hanče zavrní, když si fňukne, běží jí udělat malá, malá. A my se snažíme Tondu nevychovávat o nic méně ani více, než před tím. Hlavně se snažím po něm nechtít, aby byl větší a rozumnější, než je. Ale je to boj, to vám povím. Co jsme si spískali, to máme, ale co on s tím? Snažím se mu Haničku neupírat, aby k ní kdykoliv mohl, kouká se, jak přebaluju, jak se Háně krmí, nemá rád, když jí vezmu z jeho dosahu. Tak snad to půjde...
2.6.2012 se nám narodila Hanička. Je to krásná, dokonalá, drobounká, růžová holčička. Tonda je oproti ní naprosto obrovskej. A proto si pořád musím připomínat, že i přesto všechno je to pořád malej klouček. To, že se mu narodila sestřička, z něj nedělá najednou rozumného dospěláka. Ale je to statečnej a šikovnej kluk - už nepláče, když Hanče zavrní, když si fňukne, běží jí udělat malá, malá. A my se snažíme Tondu nevychovávat o nic méně ani více, než před tím. Hlavně se snažím po něm nechtít, aby byl větší a rozumnější, než je. Ale je to boj, to vám povím. Co jsme si spískali, to máme, ale co on s tím? Snažím se mu Haničku neupírat, aby k ní kdykoliv mohl, kouká se, jak přebaluju, jak se Háně krmí, nemá rád, když jí vezmu z jeho dosahu. Tak snad to půjde...
29. 5. 2012
Na mém oblíbeném nejmenovaném slepičím serveru proběhla diskuze o normálních dětech. Že po dětech chceme, aby nebyly rozjívené, nehlučely, v klidu seděly a přitom, je přeci normální, že děti jsou rozjívené, hlučí a chvilku neposedí. Diskuze to byla velmi zajímavá a inspirující, což se ukázalo hned při odpolední vycházce pro rohlíky s 18 měsíčním prďochem a předporodním břichem.
Vzali jsme vše potřebné na cestu, motorku a vyrazili. Tonda se choval úplně normálně, jako 18 měsíční dítko. Stavěl u každé branky, sbíral kdejaký bordel, musel obejít každé auto a přečíst si spz, koupeného brumíka donekonečna žmoulal v ruce, kterou se zároveň rochnil v jehličí a pak vzniknuvší směs požíral. Vím, že je to normální, snažím se mu to dopřát, nespěchat, když není důvod, snažím se být trpělivá, důsledná, laskavá a bla bla bla maminka...
Na mém oblíbeném nejmenovaném slepičím serveru proběhla diskuze o normálních dětech. Že po dětech chceme, aby nebyly rozjívené, nehlučely, v klidu seděly a přitom, je přeci normální, že děti jsou rozjívené, hlučí a chvilku neposedí. Diskuze to byla velmi zajímavá a inspirující, což se ukázalo hned při odpolední vycházce pro rohlíky s 18 měsíčním prďochem a předporodním břichem.
Vzali jsme vše potřebné na cestu, motorku a vyrazili. Tonda se choval úplně normálně, jako 18 měsíční dítko. Stavěl u každé branky, sbíral kdejaký bordel, musel obejít každé auto a přečíst si spz, koupeného brumíka donekonečna žmoulal v ruce, kterou se zároveň rochnil v jehličí a pak vzniknuvší směs požíral. Vím, že je to normální, snažím se mu to dopřát, nespěchat, když není důvod, snažím se být trpělivá, důsledná, laskavá a bla bla bla maminka...
12. 5. 2012
Je to směšné a dětinské, ale já prostě musím. Aneb další chlubivé okénko.
Před asi třemi měsíci jsem se smířila s myšlenkou, že Tonda prostě bude chodit pozdě, takže se tandemovému kočárku nevyhnu. Jako jazýček na vahách, zda tandem ano či ne, jsem si stanovila trasu od nás na hřiště a do krámu k Rockerovi. Pokud ji Tonda zvládne, nepotřebujeme tandem, léto nějak zvládneme a potom už si troufnu šoupnout mimino do šátku a Tonda zůstane v gofkách. Tonda pořád nechodil a nechodil a já se pomalu smířila s tandemem a již po několikáté se uklidnila, že se neděje nic horšího než to, že svět neřídím já, ale někdo jinej.
A včera, přátelé, včera se to stalo:
.
Bezmála 1,5 km pěšky a na motorce bez jištění kočáru! Chce to realistický cíl, dost času a nebát se.
Tandem kvůli tomu rušit nebudu, možná bychom to bez něj zvládli, ale za ty nervy mi to nestojí. Ale prostě mám radost, věci se hýbou, svět se točí, jak má.
Je to směšné a dětinské, ale já prostě musím. Aneb další chlubivé okénko.
Před asi třemi měsíci jsem se smířila s myšlenkou, že Tonda prostě bude chodit pozdě, takže se tandemovému kočárku nevyhnu. Jako jazýček na vahách, zda tandem ano či ne, jsem si stanovila trasu od nás na hřiště a do krámu k Rockerovi. Pokud ji Tonda zvládne, nepotřebujeme tandem, léto nějak zvládneme a potom už si troufnu šoupnout mimino do šátku a Tonda zůstane v gofkách. Tonda pořád nechodil a nechodil a já se pomalu smířila s tandemem a již po několikáté se uklidnila, že se neděje nic horšího než to, že svět neřídím já, ale někdo jinej.
A včera, přátelé, včera se to stalo:
.Bezmála 1,5 km pěšky a na motorce bez jištění kočáru! Chce to realistický cíl, dost času a nebát se.
Tandem kvůli tomu rušit nebudu, možná bychom to bez něj zvládli, ale za ty nervy mi to nestojí. Ale prostě mám radost, věci se hýbou, svět se točí, jak má.
10. 5. 2012
Čas se trochu pochválit, lépe to ostatně nikdo neudělá, že. Opravdu si nestěžuju, chlubím se, jaká jsem velká holka. Nejen, že má raubíř dost na háku mě, ale občas už mám na háku i já jeho a přeperu ho. No, za chvíli rodím, tak už bylo na čase...
Za poslední dva týdny jsme tatínka viděli 3 večery. Důvody? Různé - pivo, práce, Stezka, služebka. A přežili jsme. Na víkend, aby nás Stezka nemrzela, jsme vyrazily se spřátelenou slaměnou vdovou a dětmi do Zvíro. Nebylo to lehké, ale příjemné, lepší než zůstat doma. Ale teda sbalit, vyndat auto z garáže, naložit kočár, motorku, balón, tašku, košík, Tondu, sebe, zavřít garáž a v R. to vše znovu přeložit do druhého auta, kterým pokračujeme do Zvíro, to už není nic pro mě. Cestou zpět byla procedura ještě zpestřena o hustý déšť. Ale jinak dobrý, děti se celkem porovnaly, my jsme si s A...
« Starší články Novější články » Čas se trochu pochválit, lépe to ostatně nikdo neudělá, že. Opravdu si nestěžuju, chlubím se, jaká jsem velká holka. Nejen, že má raubíř dost na háku mě, ale občas už mám na háku i já jeho a přeperu ho. No, za chvíli rodím, tak už bylo na čase...
Za poslední dva týdny jsme tatínka viděli 3 večery. Důvody? Různé - pivo, práce, Stezka, služebka. A přežili jsme. Na víkend, aby nás Stezka nemrzela, jsme vyrazily se spřátelenou slaměnou vdovou a dětmi do Zvíro. Nebylo to lehké, ale příjemné, lepší než zůstat doma. Ale teda sbalit, vyndat auto z garáže, naložit kočár, motorku, balón, tašku, košík, Tondu, sebe, zavřít garáž a v R. to vše znovu přeložit do druhého auta, kterým pokračujeme do Zvíro, to už není nic pro mě. Cestou zpět byla procedura ještě zpestřena o hustý déšť. Ale jinak dobrý, děti se celkem porovnaly, my jsme si s A...