Děti a já
8. 9. 2011
Mám dítě. Spousta kamarádů okolo má děti. A několik jiných dobrých kamarádů děti nemá. Myslet si, že se s našimi vztahy nic nestane, byla pěkná blbost. Stalo. Už se nevídáme tak často, najednou mám před nimi ostych. Najednou nevím, o čem bych si povídala, nevnucuju se, mám pocit, že jsem z jiné nezajímavé planety. Snažím se nemluvit o dětech, ale je to těžký. Zvlášť když těch společných témat je najednou tak málo a společných piv a večírků ještě míň. Prostě teď chvíli budeme mít každý svůj svět, které se budou potkávat jen občas, není na tom nic divného. Tak proč je to, krucinál, tak těžké přijmout?
Právě jsem se rozhodla, že vynechám další akci, kterou jsem rozhodně vynechat nechtěla, protože jsem přeci ta emancipovaná matka drsňačka. Ale s Toníčkem by to byl dost opruz pro všechny a je čas uvést v praxi své přesvědčení, že jsou akce, kam se děti prostě nehodí a že nemusím být za každou cenu úplně všude. Všeho s mírou, a tak prostě spolknu další hořkou piluli. Sakra, přeci se nic neděje, takových akcí ještě bude, tak holt na nějakou nepojedu. Sice dostávám rozum, ale má nátura „cokdybychoněcopřišla“ mi to neusnadňuje a duše ulpívače se brání.
Tonda je nejbáječnější dítě, jaké jsme si mohli přát, o tom není pochyb a svět bez něj už by mě nebavil. Ale prostě se mi občas stýská. Zvládnu to, jenom doufám, že ty vztahy půjdou jednou ještě slepit…
Mám dítě. Spousta kamarádů okolo má děti. A několik jiných dobrých kamarádů děti nemá. Myslet si, že se s našimi vztahy nic nestane, byla pěkná blbost. Stalo. Už se nevídáme tak často, najednou mám před nimi ostych. Najednou nevím, o čem bych si povídala, nevnucuju se, mám pocit, že jsem z jiné nezajímavé planety. Snažím se nemluvit o dětech, ale je to těžký. Zvlášť když těch společných témat je najednou tak málo a společných piv a večírků ještě míň. Prostě teď chvíli budeme mít každý svůj svět, které se budou potkávat jen občas, není na tom nic divného. Tak proč je to, krucinál, tak těžké přijmout?
Právě jsem se rozhodla, že vynechám další akci, kterou jsem rozhodně vynechat nechtěla, protože jsem přeci ta emancipovaná matka drsňačka. Ale s Toníčkem by to byl dost opruz pro všechny a je čas uvést v praxi své přesvědčení, že jsou akce, kam se děti prostě nehodí a že nemusím být za každou cenu úplně všude. Všeho s mírou, a tak prostě spolknu další hořkou piluli. Sakra, přeci se nic neděje, takových akcí ještě bude, tak holt na nějakou nepojedu. Sice dostávám rozum, ale má nátura „cokdybychoněcopřišla“ mi to neusnadňuje a duše ulpívače se brání.
Tonda je nejbáječnější dítě, jaké jsme si mohli přát, o tom není pochyb a svět bez něj už by mě nebavil. Ale prostě se mi občas stýská. Zvládnu to, jenom doufám, že ty vztahy půjdou jednou ještě slepit…
31. 8. 2011
Toníček má svou první diagnózu. Po návratu z horkých Zvírotic měl docela vysokou teplotu. Už tam se mi nezdál, ale přičítala jsem to vedru a únavě. V sobotu jsem to vyhodnotila, že je asi přehřátý a ještěže už se ochladilo. Horečky jsme sráželi čípkama, třetí den už měl jenom občas zvýšenou teplotu, ale když se vyspal, tak to zas bylo dobrý. Teploty ustaly, zato se T. osypal tak, že vypadá, jak kdyby měl prašivinu. Tak jsme přeci jen mazali k MUDr. Koukla na něj, aniž bych stihla popsat dosavadní průběh, přesně trefila, co se dosud dělo a vyřkla ortel - Šestá nemoc. Prý je toho teď hodně. Moc mi to není jasné, když přece žádných pět nemocí ještě neměl a vždyť vám říkám, že má první diagnózu, ale paní doktorka trvala na svém. Takže Toníček si jako první nemoc pořídil rovnou tu šestou. Už mu nic není, jenom je chudák kropenatý jak slepice. No, však ať se tuží.
Toníček má svou první diagnózu. Po návratu z horkých Zvírotic měl docela vysokou teplotu. Už tam se mi nezdál, ale přičítala jsem to vedru a únavě. V sobotu jsem to vyhodnotila, že je asi přehřátý a ještěže už se ochladilo. Horečky jsme sráželi čípkama, třetí den už měl jenom občas zvýšenou teplotu, ale když se vyspal, tak to zas bylo dobrý. Teploty ustaly, zato se T. osypal tak, že vypadá, jak kdyby měl prašivinu. Tak jsme přeci jen mazali k MUDr. Koukla na něj, aniž bych stihla popsat dosavadní průběh, přesně trefila, co se dosud dělo a vyřkla ortel - Šestá nemoc. Prý je toho teď hodně. Moc mi to není jasné, když přece žádných pět nemocí ještě neměl a vždyť vám říkám, že má první diagnózu, ale paní doktorka trvala na svém. Takže Toníček si jako první nemoc pořídil rovnou tu šestou. Už mu nic není, jenom je chudák kropenatý jak slepice. No, však ať se tuží.
29. 8. 2011
Dovolená byla krátká, ale osvěžující. V Telči jsme se shledali s M. & spol., objeli místní pamětihodnosti na kole, pokecali u ohně, poflakovali se po prázdninové Telči, zašli na koncert Báry Hrzánové a Conduranga – velmi povedená záležitost, poté jsme uskutečnili přepadení v Horní Cerekvi a přesunuli se na „Konec světa“ nedaleko Slavonic. Tam jsme opět pojezdili na kole, viděli parní vlak na úzkokolejce, vykoupali se, potkali jsme se s malým Marečkem a jeho personálem. Díky příbuzným R. B., kteří nám statečně pohlídali Toníčka („To je moje teta a strejda a oni vám pohlídají Toníčka.“ „Ale já…“ „No, tak šup, odevzdej kočár, za chvíli začíná prohlídka“ „…ale Toníček…“ „Jdeme!“), jsme si všichni užili slavonické podzemí, výhled z věže a díky vydatnému dešti také příjemný bar Besídka...
Dovolená byla krátká, ale osvěžující. V Telči jsme se shledali s M. & spol., objeli místní pamětihodnosti na kole, pokecali u ohně, poflakovali se po prázdninové Telči, zašli na koncert Báry Hrzánové a Conduranga – velmi povedená záležitost, poté jsme uskutečnili přepadení v Horní Cerekvi a přesunuli se na „Konec světa“ nedaleko Slavonic. Tam jsme opět pojezdili na kole, viděli parní vlak na úzkokolejce, vykoupali se, potkali jsme se s malým Marečkem a jeho personálem. Díky příbuzným R. B., kteří nám statečně pohlídali Toníčka („To je moje teta a strejda a oni vám pohlídají Toníčka.“ „Ale já…“ „No, tak šup, odevzdej kočár, za chvíli začíná prohlídka“ „…ale Toníček…“ „Jdeme!“), jsme si všichni užili slavonické podzemí, výhled z věže a díky vydatnému dešti také příjemný bar Besídka...
5.8.2011
Tak už to na mě taky dolehlo. Frustrace, izolace, slivovice, kamizolka zelená. Na dotaz M., jak teď vypadá můj společenský život a jestli se tak trochu nezanedbávám, jsem musela konstatovat, že můj společenský život stojí za hovno. Ani jsem k tomu neměla co dalšího říct. A tak si říkám, kde se stala chyba. Letošní dovolená nějak nedopadla (nestarala jsem se já, ergo nestaral se nikdo), ale ono nějak nedopadlo celé léto, takže mi to naštěstí ani nemusí být tolik líto. Ale říkám si, jestli mi opravdu vadí být doma, nebo mi to vadí, protože mám pocit, že mi to má vadit. Skoro mi připadá, že b) je správně. Spíš mi vadí nedostatek těch "sociálních kontaktů" (prý se tomu dneska tak říká). Bohužel se to samo neudělá, tak mi asi nezbyde, než ty své soumatky trochu popíchnout a holt se začlenit do pekelných struktur.
A nakonec to vypadá, že i ta dovolená dopadne - sice krátká, ale aspoň z části se společností!!! Jupí! Po několika večerech strávených hledáním a oslovováním potenciálních ubytovatelů jsem došla k pochybnostem, jestli opravdu chci platit přes 3000 Kč za dovolenou ve třech. Jestli je to pro mě opravdu tak důležité, že jsem ochotna zaplatit tolik peněz jenom za to, že budeme jinde než doma. Nakonec jsem to uzavřela, že ano, protože zůstat doma je cesta do pekel. A hle, v tu ránu se zcela náhodou vynořila nabídka dvou dnů v Telči se společností. Takže jsem zvesela zase zahodila výsledky hledacích večerů a vrhla se znovu do hledání ubytování tentokrát na Vysočině, abychom mohli v dovolené potom pokračovat. Já se těěěšíím. Sice jsem původně chtěla jet někam, kde to neznám, ale budeme-li mít společnost, pojedu klidně do Mostecké uhelné pánve. Takže to dopadlo ještě dobře, ne?
PS pro J.V.: doufám, že budete příští týden někdy mezi čtvrtkem a sobotou doma. :)
Tak už to na mě taky dolehlo. Frustrace, izolace, slivovice, kamizolka zelená. Na dotaz M., jak teď vypadá můj společenský život a jestli se tak trochu nezanedbávám, jsem musela konstatovat, že můj společenský život stojí za hovno. Ani jsem k tomu neměla co dalšího říct. A tak si říkám, kde se stala chyba. Letošní dovolená nějak nedopadla (nestarala jsem se já, ergo nestaral se nikdo), ale ono nějak nedopadlo celé léto, takže mi to naštěstí ani nemusí být tolik líto. Ale říkám si, jestli mi opravdu vadí být doma, nebo mi to vadí, protože mám pocit, že mi to má vadit. Skoro mi připadá, že b) je správně. Spíš mi vadí nedostatek těch "sociálních kontaktů" (prý se tomu dneska tak říká). Bohužel se to samo neudělá, tak mi asi nezbyde, než ty své soumatky trochu popíchnout a holt se začlenit do pekelných struktur.
A nakonec to vypadá, že i ta dovolená dopadne - sice krátká, ale aspoň z části se společností!!! Jupí! Po několika večerech strávených hledáním a oslovováním potenciálních ubytovatelů jsem došla k pochybnostem, jestli opravdu chci platit přes 3000 Kč za dovolenou ve třech. Jestli je to pro mě opravdu tak důležité, že jsem ochotna zaplatit tolik peněz jenom za to, že budeme jinde než doma. Nakonec jsem to uzavřela, že ano, protože zůstat doma je cesta do pekel. A hle, v tu ránu se zcela náhodou vynořila nabídka dvou dnů v Telči se společností. Takže jsem zvesela zase zahodila výsledky hledacích večerů a vrhla se znovu do hledání ubytování tentokrát na Vysočině, abychom mohli v dovolené potom pokračovat. Já se těěěšíím. Sice jsem původně chtěla jet někam, kde to neznám, ale budeme-li mít společnost, pojedu klidně do Mostecké uhelné pánve. Takže to dopadlo ještě dobře, ne?
PS pro J.V.: doufám, že budete příští týden někdy mezi čtvrtkem a sobotou doma. :)
24.7.2011
To jsou jediné dvě věci, které Tonda pozře.
Aby to nevypadalo, že je Toníček jen a pouze reklamní - chlapeček nám nejí. Skoro bych řekla, nežere a nežere. Teda prso jo, to si dá rád, ale nic jiného. Pasírovaná mrkev, cuketa, brambora, skleničky různých bizarních kombinací, jogurt, meruňky, prostě nic. Jogurt ho ze začátku zaujal, ikdyž se pokaždé zašklebil a otřásl, ale dlabal. Potom už zase nic. Celkem mu jede banán - je sladký. Potom má trochu úspěch cokoli, co jde vzít do ruky. Rád si požužlá rohlík, chleba, syrovou mrkev. U vařené brambory vypadal, jak kdybych mu dávala strychnin. Špalík vařené mrkve s nadšením do půlky skartuje, pak chvíli vyjeveně hledí, potom se začne dávit a kousky mrkve z něj padaj jak mince z výherního automatu. Ale u mrkve se tváří, že mu to celkem chutná a až vyřeší, jak z těch velkých kusů udělat menší, tak by to mohlo jít...
To jsou jediné dvě věci, které Tonda pozře.
Aby to nevypadalo, že je Toníček jen a pouze reklamní - chlapeček nám nejí. Skoro bych řekla, nežere a nežere. Teda prso jo, to si dá rád, ale nic jiného. Pasírovaná mrkev, cuketa, brambora, skleničky různých bizarních kombinací, jogurt, meruňky, prostě nic. Jogurt ho ze začátku zaujal, ikdyž se pokaždé zašklebil a otřásl, ale dlabal. Potom už zase nic. Celkem mu jede banán - je sladký. Potom má trochu úspěch cokoli, co jde vzít do ruky. Rád si požužlá rohlík, chleba, syrovou mrkev. U vařené brambory vypadal, jak kdybych mu dávala strychnin. Špalík vařené mrkve s nadšením do půlky skartuje, pak chvíli vyjeveně hledí, potom se začne dávit a kousky mrkve z něj padaj jak mince z výherního automatu. Ale u mrkve se tváří, že mu to celkem chutná a až vyřeší, jak z těch velkých kusů udělat menší, tak by to mohlo jít...
22.7.2011
Na Vltavě byla zase veselice. Emir Kusturica and The No Smoking Orchestra. Na Střeláku bylo opět rušno a narváno, ale včasný příchod nám zajistil celkem dobrý flek, dorazili "živí, mrtví". Toníček byl celej reklamní - chvíli spal, chvíli se mrcasil po dece a pak jsem ho měla celou dobu v šátku. Nespal, to v tom kraválu a mumraji fakt moc nešlo, ale spokojeně dělal kukačku, takže jsme si to moc užili.
Kusturica: s lítostí musím konstatovat, že loňský Bregovič byl lepší. Ten nad ničím nešpekuloval a prostě do nás hustil balkánskou dechovku, co to dalo. Nic složitýho. Kusturica a jeho hoši hrozně trilkovali a preludovali, moc kytar a málo dechovky, málo balkánských hitů. Takové to bylo uřvané a ukvílené, chyběl tomu odpich. Bohužel. A mluvil anglicky, ač mluví skvěle česky a Srbštinu bychom taky určitě ocenili. Ale Vltava žila, loďky se hemžily, na Střeláku nebylo k hnutí a bylo to moc fajn. Toníček to zvládnul za jedna a já zase ocenila, že žiju v Praze blízko centra a můžeme i s malým záškodníkem podnikat takové akce. Prostě žijem.
Na Vltavě byla zase veselice. Emir Kusturica and The No Smoking Orchestra. Na Střeláku bylo opět rušno a narváno, ale včasný příchod nám zajistil celkem dobrý flek, dorazili "živí, mrtví". Toníček byl celej reklamní - chvíli spal, chvíli se mrcasil po dece a pak jsem ho měla celou dobu v šátku. Nespal, to v tom kraválu a mumraji fakt moc nešlo, ale spokojeně dělal kukačku, takže jsme si to moc užili.
Kusturica: s lítostí musím konstatovat, že loňský Bregovič byl lepší. Ten nad ničím nešpekuloval a prostě do nás hustil balkánskou dechovku, co to dalo. Nic složitýho. Kusturica a jeho hoši hrozně trilkovali a preludovali, moc kytar a málo dechovky, málo balkánských hitů. Takové to bylo uřvané a ukvílené, chyběl tomu odpich. Bohužel. A mluvil anglicky, ač mluví skvěle česky a Srbštinu bychom taky určitě ocenili. Ale Vltava žila, loďky se hemžily, na Střeláku nebylo k hnutí a bylo to moc fajn. Toníček to zvládnul za jedna a já zase ocenila, že žiju v Praze blízko centra a můžeme i s malým záškodníkem podnikat takové akce. Prostě žijem.
20.7.2011
Původní schůzku jsme s B. naplánovaly na cca 15 h do parku. Dnes jsme schůzku přeložily do zasedačky jejího zaměstnavatele. Po obědě začíná být Toníček přiměřeně vláčný, vše se vyvíjí tak, jak jsem si plánovala: tedy vyrazíme, až bude Tonda spací, pojedeme na Újezd nebo na Klárov a odtud půjdeme pěšky do úřadovny v Pařížské. Toníček po cestě usne a na schůzce bude buď chrnět, a nebo bude celý vyspinkaný, a tedy bude vesele lozit po zasedačce a my v klidu domluvíme, co třeba.
Ve 14.15 h otvíráme dveře z domu a spouští se déšť. Totiž slejvák. Pohledem na hodinky vyhodnotím situaci, že na hledání pláštěnky je pozdě (stejně absolutně nevím, kde je, kromě toho jsem přece odpůrcem těchto igelitových věcí, dítě se pod nimi paří), dekl na kočár také zavrhuji, Tonda by se pod ním umlátil. Vybíháme z branky a přemisťujeme se na zastávku busu...
Původní schůzku jsme s B. naplánovaly na cca 15 h do parku. Dnes jsme schůzku přeložily do zasedačky jejího zaměstnavatele. Po obědě začíná být Toníček přiměřeně vláčný, vše se vyvíjí tak, jak jsem si plánovala: tedy vyrazíme, až bude Tonda spací, pojedeme na Újezd nebo na Klárov a odtud půjdeme pěšky do úřadovny v Pařížské. Toníček po cestě usne a na schůzce bude buď chrnět, a nebo bude celý vyspinkaný, a tedy bude vesele lozit po zasedačce a my v klidu domluvíme, co třeba.
Ve 14.15 h otvíráme dveře z domu a spouští se déšť. Totiž slejvák. Pohledem na hodinky vyhodnotím situaci, že na hledání pláštěnky je pozdě (stejně absolutně nevím, kde je, kromě toho jsem přece odpůrcem těchto igelitových věcí, dítě se pod nimi paří), dekl na kočár také zavrhuji, Tonda by se pod ním umlátil. Vybíháme z branky a přemisťujeme se na zastávku busu...
18.7.2011
Doma jedeme v látkovkách, protože mi to přijde levné a Tonda se neopruzuje, na cesty a na noc je Toníček v jednorázovkách, protože je to jednoduché. Pro Tondu kupuju biozeleninu, ráda něco koupím na trzích, protože semi to líbí, ale jinak nakupuju v supermarketu, protože je to laciné. Koukám, odkud je zboží, které kupuju, ale občas se řídím spíš cenou. I s kočárkem jezdím převážně MHD, protože je to jednodušší, ale auto vlastníme, protože je to občas praktické. Toníčka vozíme ve vozíku za kolo, protože to považujeme za rozumný kompromis mezi našimi a jeho potřebami (rozuměj protože abychom neshnili). Tondu nosím v šátku, protože je mi to příjemné a pohodlné, ale na cesty upřednostňuju kočárek, protože jsem nervák, že Tonda v šátku tak dlouho nevydrží. Máme zahradu, protože se mi líbí mít kus vlastní hlíny, ale je malá, protože nejsem žádný velký mičurin...
Doma jedeme v látkovkách, protože mi to přijde levné a Tonda se neopruzuje, na cesty a na noc je Toníček v jednorázovkách, protože je to jednoduché. Pro Tondu kupuju biozeleninu, ráda něco koupím na trzích, protože semi to líbí, ale jinak nakupuju v supermarketu, protože je to laciné. Koukám, odkud je zboží, které kupuju, ale občas se řídím spíš cenou. I s kočárkem jezdím převážně MHD, protože je to jednodušší, ale auto vlastníme, protože je to občas praktické. Toníčka vozíme ve vozíku za kolo, protože to považujeme za rozumný kompromis mezi našimi a jeho potřebami (rozuměj protože abychom neshnili). Tondu nosím v šátku, protože je mi to příjemné a pohodlné, ale na cesty upřednostňuju kočárek, protože jsem nervák, že Tonda v šátku tak dlouho nevydrží. Máme zahradu, protože se mi líbí mít kus vlastní hlíny, ale je malá, protože nejsem žádný velký mičurin...
17.7.2011
Manuální práce! Já vím, "převratný objev", ale to víte, lenivá rozmazlená holka z města... Z půlky zahrady jsem vyryla pampelišky a kdybych nemusela kojit, ryju doteď. Trávník vypadá jak po nájezdu hrabošů, lopatka je ohnutá a nalomená, ale mě se udělalo náramně.
Manuální práce! Já vím, "převratný objev", ale to víte, lenivá rozmazlená holka z města... Z půlky zahrady jsem vyryla pampelišky a kdybych nemusela kojit, ryju doteď. Trávník vypadá jak po nájezdu hrabošů, lopatka je ohnutá a nalomená, ale mě se udělalo náramně.
15.7.2011
Tak má za sebou Toníček svou první demonstraci. Včera dopoledne jsme vyrazili podpořit poslední statečné obyvatele starých Buďánek v boji proti zlovůli radnice. Happening proti výstavbě obřího megaboardu byl povedený a hlavně úspěšný. A my jsme zase úspěšně navázali staronové sousedské vztahy. Ale jinak nejsem žádná aktivistka, kdybyste měl někdo pochybnosti...
Tak má za sebou Toníček svou první demonstraci. Včera dopoledne jsme vyrazili podpořit poslední statečné obyvatele starých Buďánek v boji proti zlovůli radnice. Happening proti výstavbě obřího megaboardu byl povedený a hlavně úspěšný. A my jsme zase úspěšně navázali staronové sousedské vztahy. Ale jinak nejsem žádná aktivistka, kdybyste měl někdo pochybnosti...
11. 7. 2011
Právě jsme se vrátili z hradu z chalupy na Kysucích, kde jsme týden pobyli s ostravskými prarodiči pana ředitele. Jako obvykle vzorná péče, krmení atd. Babička se Tondy nemohla nabažit, a tak ho neustále bavila, hrála si s ním, povídala mu a statečně nosila 9 kg jeho veličenstva. Dědeček zase Toníčka převážně pozoroval a v každém jeho pohybu, pohledu, hlasovém projevu viděl zřetelný záblesk geniality svého vnoučka, který je třeba nám všem vysvětlit ("on se podíval za tu skříňku, ale ne že by se jen tak podíval, on to tam se zájmem pozoruje"). V průběhu týdne jsme vykonali několik návštěv a výletů za kamarády, Toníček se poznal s dalším ekodítětem - malou Terezkou z Dolní Lomné, absolvoval nadšenou návštěvu tety Hany s rodinou, přežil nájezd čtyř kokršpanělů šampiónů strýce Pavla a v pokojné symbióze žil v obýváku pod stolem se psem Betynou...
Právě jsme se vrátili z hradu z chalupy na Kysucích, kde jsme týden pobyli s ostravskými prarodiči pana ředitele. Jako obvykle vzorná péče, krmení atd. Babička se Tondy nemohla nabažit, a tak ho neustále bavila, hrála si s ním, povídala mu a statečně nosila 9 kg jeho veličenstva. Dědeček zase Toníčka převážně pozoroval a v každém jeho pohybu, pohledu, hlasovém projevu viděl zřetelný záblesk geniality svého vnoučka, který je třeba nám všem vysvětlit ("on se podíval za tu skříňku, ale ne že by se jen tak podíval, on to tam se zájmem pozoruje"). V průběhu týdne jsme vykonali několik návštěv a výletů za kamarády, Toníček se poznal s dalším ekodítětem - malou Terezkou z Dolní Lomné, absolvoval nadšenou návštěvu tety Hany s rodinou, přežil nájezd čtyř kokršpanělů šampiónů strýce Pavla a v pokojné symbióze žil v obýváku pod stolem se psem Betynou...
30.6.2011
Mám za sebou již dva samostatné výjezdy s Croozerem v celkové délce cca 20 km (jeden výlet přes Cibulku naproti tatínkovi a výlet do Butovic odevzdat klíče od Yalmary) a několik výjezdů jako doprovodné vozidlo, takže se hned cítím jako odbornice na toto téma.
Tedy: dítě lze do Croozera umístit ještě před připojením vozíku ke kolu. Dítě kouká a matka není nervózní jako v případě, kdy je dítko na dobu příprav ponecháno v bytě. Samostatně jsem dokázala k vozíku připojit tažnou tyč a tuto také připojit ke kolu. Dítě tedy sedí, kouká, dostane do ruky Myšáka, či jiného spolucestujícího (Hrocha, knížku, volant etc.), vozík zadeklujeme síťkou, svítí-li slunce, přikolíčkujeme plínu. A vyrážíme.
Mám vyňuňané nově seřízené kolo, které krásně hladce přehazuje řetěz tam a zpět po třech tácech vpředu a osmi kolečkách vzadu. A tím se dostávám k pravidlu č...
Mám za sebou již dva samostatné výjezdy s Croozerem v celkové délce cca 20 km (jeden výlet přes Cibulku naproti tatínkovi a výlet do Butovic odevzdat klíče od Yalmary) a několik výjezdů jako doprovodné vozidlo, takže se hned cítím jako odbornice na toto téma.
Tedy: dítě lze do Croozera umístit ještě před připojením vozíku ke kolu. Dítě kouká a matka není nervózní jako v případě, kdy je dítko na dobu příprav ponecháno v bytě. Samostatně jsem dokázala k vozíku připojit tažnou tyč a tuto také připojit ke kolu. Dítě tedy sedí, kouká, dostane do ruky Myšáka, či jiného spolucestujícího (Hrocha, knížku, volant etc.), vozík zadeklujeme síťkou, svítí-li slunce, přikolíčkujeme plínu. A vyrážíme.
Mám vyňuňané nově seřízené kolo, které krásně hladce přehazuje řetěz tam a zpět po třech tácech vpředu a osmi kolečkách vzadu. A tím se dostávám k pravidlu č...
22.6.2011
Včera večer ve Vojankách proběhlo každoroční Vítání léta. Toníček se ukázal jako syn své matky - typický večírkový ulpívač. Stále čouhal z kočáru, korzoval s dědečkem, rozdával úsměvy svým obdivovatelům. Ke konci už trochu umdléval, hlava mu padala, úsměv už vykouzlil jen z posledních sil, ale hlavně neusnout - vždyť je přeci večírek, co kdyby o něco přišel. Sotva jsme v půl jedenácté opustili Vojanovy sady, padl a spal. Jojo, Tondo, nebudeš to mít na večírcích lehké. Věř mi, něco o tom vím...
Včera večer ve Vojankách proběhlo každoroční Vítání léta. Toníček se ukázal jako syn své matky - typický večírkový ulpívač. Stále čouhal z kočáru, korzoval s dědečkem, rozdával úsměvy svým obdivovatelům. Ke konci už trochu umdléval, hlava mu padala, úsměv už vykouzlil jen z posledních sil, ale hlavně neusnout - vždyť je přeci večírek, co kdyby o něco přišel. Sotva jsme v půl jedenácté opustili Vojanovy sady, padl a spal. Jojo, Tondo, nebudeš to mít na večírcích lehké. Věř mi, něco o tom vím...
21.6.2011
Je to dobré, jsou věci, které i na mateřské zůstávají stejné. Báječné víkendy a tvrdé pondělky. Byli jsme na tradičním rodinném víkendu, který pořádá Míšova firma. Bývá to příjemné, ne jinak tomu bylo tentokrát. Takže jsme opět zabalili celý Cirkus Tonda a vyrazili na Lipno. Večer jako obvykle bujarý večírek (u malého piva), v šest ráno jako obvykle ranní Tonda, aneb hlavně přežít do snídaně. Poté jsme Tondu teple oblékli a posadili ho do buginy - Croozera a pošmourným dopolednem jsme kolmo vyrazili do Frymburka na přívoz přes Lipno. Odtud jsme pokračovali zpět podél vody do Přední Výtoně, odkud jsme se jali stoupat na Spáleniště (už ten název nás měl varovat). Odtud podle mapy odbočovala silnice, v reálu rozbitá cesta na bývalé Kapličky a dále do Vyššího Brodu...
Je to dobré, jsou věci, které i na mateřské zůstávají stejné. Báječné víkendy a tvrdé pondělky. Byli jsme na tradičním rodinném víkendu, který pořádá Míšova firma. Bývá to příjemné, ne jinak tomu bylo tentokrát. Takže jsme opět zabalili celý Cirkus Tonda a vyrazili na Lipno. Večer jako obvykle bujarý večírek (u malého piva), v šest ráno jako obvykle ranní Tonda, aneb hlavně přežít do snídaně. Poté jsme Tondu teple oblékli a posadili ho do buginy - Croozera a pošmourným dopolednem jsme kolmo vyrazili do Frymburka na přívoz přes Lipno. Odtud jsme pokračovali zpět podél vody do Přední Výtoně, odkud jsme se jali stoupat na Spáleniště (už ten název nás měl varovat). Odtud podle mapy odbočovala silnice, v reálu rozbitá cesta na bývalé Kapličky a dále do Vyššího Brodu...
16.6.2011
Tak je to tady. Stávka. Nikdo neví za co a proč, ale hlavně že už je tady. Je to taková katarze posledních dnů. Ohlasy jsou zatím nadšené - Praha je poloprázdná, nikdo nikam nespěchá, všichni jsou ochotní, usměvaví, pomáhají si při cestě do práce, sdílejí auta, nabízejí si pomoc při výběru cyklotrasy, slunce svítí, prostě idyla. Míša si pochvaluje, že: "Dnešní jízda Prahou mi přinesla úžasný zážitek. Sice jezdím do práce na kole běžně, ale tentokrát krom toho, že byl poloviční (auto)provoz, jsem na trase, kde zřídka potkám víc než tři cyklisty, potkal cyklistů třicet a jako bonus pána s prokvetlým plnovousem na koloběžce (v pěkně ostrém stoupání). Taky jsem mohl pomoci s trasou jedné sličné cyklistce. Snad si cestu kolem do práce oblíbí alespoň někteří z těch, co dnes tento způsob vyzkoušeli poprvé..." (vloženo na FB Auto-matu)...
Tak je to tady. Stávka. Nikdo neví za co a proč, ale hlavně že už je tady. Je to taková katarze posledních dnů. Ohlasy jsou zatím nadšené - Praha je poloprázdná, nikdo nikam nespěchá, všichni jsou ochotní, usměvaví, pomáhají si při cestě do práce, sdílejí auta, nabízejí si pomoc při výběru cyklotrasy, slunce svítí, prostě idyla. Míša si pochvaluje, že: "Dnešní jízda Prahou mi přinesla úžasný zážitek. Sice jezdím do práce na kole běžně, ale tentokrát krom toho, že byl poloviční (auto)provoz, jsem na trase, kde zřídka potkám víc než tři cyklisty, potkal cyklistů třicet a jako bonus pána s prokvetlým plnovousem na koloběžce (v pěkně ostrém stoupání). Taky jsem mohl pomoci s trasou jedné sličné cyklistce. Snad si cestu kolem do práce oblíbí alespoň někteří z těch, co dnes tento způsob vyzkoušeli poprvé..." (vloženo na FB Auto-matu)...
7. 6. 2011
Zdá se mi to, nebo jdou Lidovky do kopru? Odesláno dnes do redakce LN:
Vážená redakce,
jsem pravidelnou čtenářkou sobotních Lidových novin, a to zejména kvůli příloze Orientace a Relax. Relax většinou čtu jako první – takové oddechové, rozjezdové, ale ne blbé čtení. Vím, že příloha Relax má být především odpočinková, ale snad kvůli tomu není nutné rezignovat na informace. Mluvím o článku o nejlepších českých plážích autorů Stanislavy Peckové a Vladimíra Pohoreckého ze soboty 4.6. Je to sice celkem tradiční letní téma, ale může být zajímavé. Žiju v Praze, žiju tu ráda a zajímá mě, zda se od loňského léta v oblasti koupání něco změnilo. Proto mi toto každoroční „okurkové“ téma vůbec nevadí. Ovšem, kdyby bylo zpracováno poctivě...
Zdá se mi to, nebo jdou Lidovky do kopru? Odesláno dnes do redakce LN:
Vážená redakce,
jsem pravidelnou čtenářkou sobotních Lidových novin, a to zejména kvůli příloze Orientace a Relax. Relax většinou čtu jako první – takové oddechové, rozjezdové, ale ne blbé čtení. Vím, že příloha Relax má být především odpočinková, ale snad kvůli tomu není nutné rezignovat na informace. Mluvím o článku o nejlepších českých plážích autorů Stanislavy Peckové a Vladimíra Pohoreckého ze soboty 4.6. Je to sice celkem tradiční letní téma, ale může být zajímavé. Žiju v Praze, žiju tu ráda a zajímá mě, zda se od loňského léta v oblasti koupání něco změnilo. Proto mi toto každoroční „okurkové“ téma vůbec nevadí. Ovšem, kdyby bylo zpracováno poctivě...
4.6.2011
Vlahý večer, Tonda spí v postýlce a rodiče se sousedy sedí na zahradě pijí víno, debužírují laskominy a vypráví si o cestách blízkých i vzdálených. Prostě kýč.
Vlahý večer, Tonda spí v postýlce a rodiče se sousedy sedí na zahradě pijí víno, debužírují laskominy a vypráví si o cestách blízkých i vzdálených. Prostě kýč.
29.5.2011
Na víkendy se vždycky těším – manžel bude s námi doma, užijeme si legraci ve třech a tak. Tento víkend jsme ale byli čtyři: já, Míša, Toníček a má chandra. Má kolegyně v poslední práci používala krásný výraz – mrchavá. Tak jsem poslední dobou taková mrchavá. Sedím, nic nedělám, v bytě bordel. Prostě jsem stále stejně líná a vadím si. Ještěže s tím Tondou musím ven a taky si chodím na zahradu číst, když Toníček spí. Ale že bych třeba něco upekla, uvařila, poryla na zahradě, uklidila, prach utřela – ani omylem… Asi ze mě nikdy nebude činorodá matka. Zatím je to Tondovi jedno, ale nevím, jestli mu to nebude v budoucnu vadit. A já bych tolik chtěla, vážně. A ve finále místo toho, abych byla užitečná, tady ukájím svou grafománii...
Na víkendy se vždycky těším – manžel bude s námi doma, užijeme si legraci ve třech a tak. Tento víkend jsme ale byli čtyři: já, Míša, Toníček a má chandra. Má kolegyně v poslední práci používala krásný výraz – mrchavá. Tak jsem poslední dobou taková mrchavá. Sedím, nic nedělám, v bytě bordel. Prostě jsem stále stejně líná a vadím si. Ještěže s tím Tondou musím ven a taky si chodím na zahradu číst, když Toníček spí. Ale že bych třeba něco upekla, uvařila, poryla na zahradě, uklidila, prach utřela – ani omylem… Asi ze mě nikdy nebude činorodá matka. Zatím je to Tondovi jedno, ale nevím, jestli mu to nebude v budoucnu vadit. A já bych tolik chtěla, vážně. A ve finále místo toho, abych byla užitečná, tady ukájím svou grafománii...
28.5.2011
Ještě jsem vám nevykládala o naší dovolené v Krumlově. To bylo tak: Ježíšek nám přinesl poukaz na tři noci v hotýlku v centru Krumlova. Tak jsme vyrazili. Ubytování bylo opravdu luxusně v centru ve starém domě přímo u Jelení lávky na břehu Vltavy s výhledem na hrad. Při rezervaci jsem samozřejmě hlásila, že přijedeme s miminkem, na webu inzerují i zapůjčení dětské postýlky. K tomu ale zřejmě nikdy nedošlo, protože jinak by zjistili, že se jim do pokoje postýlka skoro nevejde. Naštěstí mám šikovného muže inženýra, takže po radikální přestavbě pokoje se sice kolem postele už definitivně nedalo projít a skříň nešla otevřít, ale Tonda měl kde spát. Přijeli jsme dost pozdě, Tonda celou cestu spal, tak jsem byla móóc zvědavá, jak to bude večer.
Vyrážíme na obhlídku centra a ulovit něco k snědku. Krumlov je sice malebný, ale po 20. h tam chcípnul pes...
« Starší články Novější články » Ještě jsem vám nevykládala o naší dovolené v Krumlově. To bylo tak: Ježíšek nám přinesl poukaz na tři noci v hotýlku v centru Krumlova. Tak jsme vyrazili. Ubytování bylo opravdu luxusně v centru ve starém domě přímo u Jelení lávky na břehu Vltavy s výhledem na hrad. Při rezervaci jsem samozřejmě hlásila, že přijedeme s miminkem, na webu inzerují i zapůjčení dětské postýlky. K tomu ale zřejmě nikdy nedošlo, protože jinak by zjistili, že se jim do pokoje postýlka skoro nevejde. Naštěstí mám šikovného muže inženýra, takže po radikální přestavbě pokoje se sice kolem postele už definitivně nedalo projít a skříň nešla otevřít, ale Tonda měl kde spát. Přijeli jsme dost pozdě, Tonda celou cestu spal, tak jsem byla móóc zvědavá, jak to bude večer.
Vyrážíme na obhlídku centra a ulovit něco k snědku. Krumlov je sice malebný, ale po 20. h tam chcípnul pes...