Děti a já
7.2.2010
Přežili jsme tři dny bez tatínka, který se proháněl po
hřebenech Krušných hor na Spanilce. Naštěstí jsem si zařídila docela dost
programu – návštěvy, shopping s maminkou, návštěva a výlet u Dušků ve St.
Boleslavi… Další meta zdolána – sama autem s Toníčkem. Vzorné dítě:
v autě buď spal, nebo jen tak koukal, a to i v době, kdy jsme
poskakovali v koloně na Jižní spojce.
Jinak se zdá, že hlavičku už zvedá pěkně, takže už je jen tlustej, línej ne. Však ona nám zas doktorka najde něco, co Tonda neumí. Prostě se stále držím hesla „z něčeho bejt nervózní musím“. Také si teď Tonda našel nový ranní prvek: na krmení se mi budí v noci už jen jednou, ale ráno mezi 6 a 7 přidal prvek „zkouška dálkového ovládání“ – začne se budit a halekat a když vstanu, rozsvítím, vezmu si ho z postele, nabídnu prso, tak blaženě usne. Tak na něj chvíli koukám, strčím ho zpátky do postýlky a spíme dál do cca půl osmé až osmé, kdy už to s tou snídaní myslí vážně.
Dneska jsme také byli na velké procházce – stali jsme se pionýry slepých uliček. Prošla jsem přes Vidouli do nového sídliště Botanica (vcelku pěkné bydlení), došla až na konec v naději, že projdu na druhou stranu Vidoule k pekárně a vrátím se cibuleckým lesem. To nevyšlo, takže jsem ještě po několika pokusech dostat se na druhou stranu lesa celá zabahněná vrátila standardní cestou. Ale bylo nádherně, spousta výhledů, takže jsme si to snad oba užili (Tonda chrněl).
Čtvrtek: velký den – velký výlet, jedeme do Ostravy.Logistiku akce řeší celá rodina: já sháním na inzerát použitou autosedačku v Ostravěa úkoluju tchána, aby ji vyzvednul. Celá rodina řeší, kam přišla postýlka, užse málem vyráží pro postýlku na chalupu, příp. se řeší převoz jiné postýlky z FM.Naštěstí se včas do věci vložil švagr, který rodině odhalil, že postýlka jev garáži. Ve čtvrtek jsem od rána nervózní, Míšu honím, že musíme vyrazit.Nakonec jsme na nádraží tak brzo, že to dokonce uznám i já. Smutné zjištění, žeEx 241 Leoš Janáček nedisponuje oddílem pro matky s dětmi. Ne že bychtolik toužila sdílet kupé s nudícími se haranty spolucestujících, alevešel by se tam kočárek. Normálním vagónem kočárek neprojde, ales rozloženým kočárkem už jsme si poradili...
25.1.2011
Nezvolnil - 6,3 kg. Taky by měl lépe zvedat hlavičku – musíme s ním pořádně cvičit na bříšku. Zkrátka Tonda je tlustej a línej. A ještě Toníčka dvě maminky oslovily jako holčičku. Ty dupačky jsou červené, sakra, červené jako Ferrari přece! Den nic moc.
S kojením jsme neměli až tak strašnýproblém, ale jednoduché to nebylo. Rozhodně jsem byla překvapená, že to nejdejaksi „samo“ - přiložím dítě, saje. Z porodnice jsmeodcházeli s Nutrilonem a stříkačkou. A i potom, co se zadařilo, nám ještě chvíli trvalo, než jsme se zbavili všech problémů a začalo to být "na jistotu" (tedy přestala jsem být nervózní, když jsem měla kojit někde mimo domov)...
12.1.2010
Tonda ve společnosti – oblékáme slušivé dupačky s žirafou a vyrážíme do dejvického Café Technica na večírek Nadace VIA. Coby vlastník nejstaršího vína v republice vydraženého na aukci nadace se Toníček na večírku přece musí ukázat, ne? Tonda vzorně chrní v kočáře a potom u dědečka, který ho má jako velice slušivý módní doplněk. Mimochodem, všimli jste si, jak jsou chlapi s dítětem sexy? Já se tedy nemůžu vynadívat jak na svého otce, tak na svého muže, když Toníčka chovají.
Toníček získal i čarodějnické proroctví – prý bude chytrý,
zdravý a bude potřebovat pevnou výchovnou ruku. Tak nevím, jak nám to půjde…
Toníček celou dobu chrněl a samozřejmě se hlady probudil cestou domů v autobuse. Můj táta vystihl situaci řka Tondovi: "Tondo, neřvi, ty máš jenom hlad, ale maminka trpí jako zvíře".
11.1.2010
Dnes jsme otestovali nový režim – táta bude jednou týdně
chodit venčit Tondu a já budu mít na hodinu a půl opušťák. Vyrazila jsem do
víru velkoměsta koupit nějaké oblečení Toníčkovi a třeba i něco pro sebe.
Asi před týdnem jsem Míšovi vyčinila, že dupačky, které koupil, mají rozepínání jen mezi nohama a ne po celé délce až ke krku. Dnes jsem nakupovala v C&A a koupila jsem dvoje krásné dupačky i s tričkem ve slevě za pouhých 150 Kč - no nekup to...! Jaké bylo mé překvapení, že krásné a levné dupačky nejen že nejsou rozepínací až ke krku, ale nejsou rozepínací ani mezi nohama. Polkla jsem svou hrdost a manželovi se přiznala a omluvila se mu za předchozí (a pro jistotu i budoucí) sprdnutí. No nic, snad to půjde vyměnit. A kdyby ne, tak máme sice nepraktické, ale krásné pruhaté dupačky s kočičkou a s medvídkem. Jinak jsem ušetřila 2000 Kč za tu kabelku, co jsem si nekoupila. Nakonec jsem došla k závěru, že teď bude vrcholem mých módních doplňků taška ke kočáru a poblitá plína, a tudíž investice do kabelky je zbytečná.
10.1.2010
První lekce vážné hudby - s Tondou vyrážíme do Motola na pohřeb tety Olgy. Výměna duší, energie zůstávají zachovány. Toníček zase předvádí vzorné miminko, prospí jak obřad, tak rodinný oběd. Hlady se budí až v čekárně u doktora na ortopedii. Je tam opět tolik lidí, že v klidu stihnu nakojit. Nakonec ale nečekáme dlouho, cca půl hodiny, což je pro mě v toleranci. Kyčle jsou v pořádku, tak teď budeme mít na tři měsíce pokoj.
7.1.2010
Kontrola u MUDr. Tonda za 17 dní přibral skoro 1 kg!!! Opět dotaz, zda opravdu jenom kojím. Jinak ok.
28.12.2010
Pod záminkou, že jsem hniloba hnilobná, nás táta vyštval na běžky na Vidouli a sám si tady blbnul s Toníčkem. Moc příjemné.
27.12.2010
Další meta zdolána – celodenní výlet do ZOO. Hujerovi na výletě – my tři, Verča s Jiříkem, Monika s Jirkou a dvěma dětmi a ještě s Jeníkem. No, moc jsme si nepokecali/y. Sraz v 11 byl dost ambiciózní, však také v určenou hodinu byla na místě jen Verča s Jiřanem. V půl dvanácté jsme ji zastihli U Supa popíjející svařák. Zcela výjimečně jsem neměla paniku z toho, že jedeme pozdě - máme přece to čerstvé miminko. A dokonce jsme ani nebyli poslední. Po několika svolávacích a upřesňujících telefonátech (a např. zjištěních, že ZOO má vchody dva) jsme se všichni šťastně shledali a mohli jsme vyrazit. Výlet řídily děti, protože ty měly perfektní přehled, kde je co v ZOO k vidění.
No, my jsme se zase pokusili něco
řídit – s pocitem, že když mi Tonda v kočárku zabrekne, je zralý na
krmení, jsme se odpojili od pelotonu, že jdeme krmit. Připadalo mi to příhodné - poblíž byla restaurace a také jsem to chtěla mít za sebou - stálá nervozita, jak nám to s Tondou dneska půjde... Usadili jsme se tedy na nepohodlných
seslích v občerstvení Gaston a já
na spící dítě vytasila prso v domnění, že si vzpomene. Nevzpomněl, chrněl
dál, zatímco mě samozřejmě začalo prosakovat mé hodobóžové tričko od Ježíška. Nicméně nedá se nic dělat, Tondovi neporučíme, a tak jsme se po obědě nevalné kvality jali stíhat hlavní voj. Sotva jsme
vyrazili, z kočárku hladový řev. Takže jsme zalezli do další hospody a tam
už se krmení zadařilo. Dokonce na první pokus. Potom jsme ještě vyrazili naproti hlavnímu voji, obešli, co se ještě dalo stihnout a k výpravě jsme se připojili v restauraci, aspoň trochu na pokec.
No, ze ZOO jsme toho moc neviděli, s holkama jsem si taky moc nepokecala, ale jinak to byl úspěšný výlet.
24.12.2010
Toníčkovy první Vánoce. Je mu to všechno dost ukradené, ale my si to moc užíváme. Toníček je největší vánoční dárek pro nás všechny.
Odpoledne opouštíme svůj rozbordelený byt a chutě vyrážíme na
Malvazinky. Toníček už tu má nachystanou novou postýlku a za dobu své měsíční
existence byl zřejmě tak hodný, že se Ježíšek málem strhnul… Štědrý večer se moc
povedl, hlavně samozřejmě díky mámě, Toníček byl celou dobu krásně v pohodě, domů nás táta vezl až někdy kolem půlnoci. Perfektní večeře, přiměřeně hlučná rodinná
pohoda u stromečku a tak vůbec to bylo moc fajn.
22.12.2010
Ještě před čtrnácti dny mi jakýkoliv výlet dál než k doktorce připadal jako sci-fi, nicméně mi otrnulo a s velkými obavami jsme se dneska vypravili na předvánoční hudební slezinu. Celou cestu mě Míša musel uklidňovat, že to Toníčkovi nijak neuškodí, když jednou nebude v devět v posteli, že je mu to dost jedno… A opravdu, na slezině jsme strávili příjemné dvě hodiny, Tonda celou dobu chrněl a já si užívala pozornosti.
Marně jsme vymýšleli pro Tondu nějakou kvalitní píseň, napadl nás jen receptářový "Sousedovic Toníček..." :/
Toníčka jsme na Malvazinkách představili dalším příbuzným – Olince a Jirkovi s Bárou. Celou dobu dělal reklamu na miminko – byl vzhůru, ale neplakal. Jirka konstatoval, že to dítě je větší zabiják zábavy než fotky z dovolené. Všichni na něj vytřeštěně hleděli, Toníček si hověl u dědečka, který ho odmítal komukoli půjčit. Ani mě na kojení. Toníček už sice rejdil tlamkou jak divej, ale prý je v pohodě, přece ještě neřve…